Další památné dny premonstrátského řádu
 |
10. leden: památka na dvojí
utrpení želivských premonstrátů. Želiv je opatství našeho řádu v královehradecké
diecézi. Bylo založeno pro benediktiny, osazeno ze Steinfeldu,
1149, zrušeno 1950, obnoveno 1989. Podle tradice se uvádí na tento
den 10.1. 1422 mučednická smrt opata Petra a jeho druhů v německém
Havlíčkově Brodě v husitských válkách. Klášter byl dobyt,
řeholníci prchali. Husitští válečníci je stíhali, dohonili a
pobíjeli. S ostatními zahynul snad i opat Petr I. Kopanina. Jiná
zpráva udává jeho smrt již 1419. Není zde historická jistota o
čase zničení Želiva (jako 1420 nebo podzim 1423). Jisté je
husitské zničení všech českých premonstrátských klášterů kromě
Teplé. Věrnost Svatému Stolci osvědčili želivští ve sporech Jiřího z Podebrat s papežem. Král klášter zrušil a dal celý jeho majetek Trčkovi z Lípy. Řeholníci v čele s opatem Marinem (1466-68), dříve opatem milevským 1457-66) byli týráni. Opat s jednou jejich částí ušel do Jihlavy, kde zemřel a je u sv. Jakuba pochován. Jistě je obdivuhodná a záslužná věrnost našich starých spolubratří. Jejich utrpení pro spravedlnost je vynikající projev statečnosti. Ale přijměme zvláště myšlenku smíru. Kéž všechny členy našeho národa jeho pohnuté dějiny nerozdělují, ale dokáží spojit překonáním starých rozporů. |
 |
25. ledna: památka obrácení svatého
otce Norberta Když v dubnu roku 1115 kardinál-legát Kuno vyslovuje klatbu nad císařem Jindřichem pro spory o investituru, opouští Jindřichův kaplana Norbert císařský dvůr a vrací se patrně do rodného Xantenu. Jednoho dne jel Norbert, provázen jen jedním sluhou, do vestfálského městečka Vreden, několik mil od Xantenu, kde tehdy byl bohatý ženský klášter. Historie neříká, jaký důvod měl kanovník a dvořan k této vyjížďce uprostřed léta. Bůh to věděl. Slovo Vreden (Freden, Frieden!!) znamená pokoj. A právě k tomuto cíli jel Norbert, aniž o tom měl tušení. Na cestě zastihla Norberta a jeho průvodce bouře, blesk sjel do země těsně před jezdci. Norbert omráčen spadl z koně. Zdálo se mu, že slyší hlas někoho, kdo mu vyčítá jeho minulost. Když se probral z bezvědomí, obrátil se a vrátil do Xantenu. Rozhodl se zanechat zlého a konat dobré. Cíle Božího milosrdenství bylo dosaženo a Norbertovou zásluhou bylo, že pochopil. Ještě nějaký čas a muž světa se stane trvale mužem Božím. Norbert konvertoval. Od čeho k čemu? Od hříchu k čistotě? Od málo dokonalého života k dokonalému? Od církve císařské k Církvi papežské? Byl dosud a to dlouho podjáhen, to znamená, že si nechával otevřené dveře k světu, i k manželství. Konverze je jeho rozhodnutí ke kněžství. žil dosud jako šlechtic. Konverze je jeho rozhodnutí ke kajícnosti. Byl poplatný státnímu církevnictví, konverze je jeho rozhodnutí pro Řím. Tato památka obrácení našeho svatého Otce Norberta ač její výročí padá na léto, je v řádu tradičně konána na svátek obrácení sv. apoštola Pavla vzhledem k podobnosti konverze Pavlovy a Norbertovy. |
 |
2. únor: slavnost obětování Páně a
očišťování Panny Marie Tento svátek, slavený původně jako mariánský, slavíme nyní jako svátek Pána Ježíše. V našem řádu měl vždy důležité místo. Když podle dřívějších liturgických pravidel v římském ritu byl označován jako „druhé třídy“ v našem premonstrátském kalendáři měl „třídu první“. Chvalozpěv Simonův: „Nyní propouštíš, Pane, svého služebníka podle slova svého v pokoji, protože mé oči viděly tvoji spásu, kterou jsi připravil před tváří všech národů. Světlo k osvícení pohanů a slávu svého vyvoleného lidu“. Platí tato slova každý večer, když se je modlíme, také o nás? Budou platit o nás na konec našeho života? Ať Panna Maria nám k tomu dopomůže! |
 |
8. únor: památka smrti Matky
Bronislavy Vzpomínáme na začátky Kongregace sester třetího řádu na Svatém Kopečku, na nadějný pobyt prvních kandidátek v krakovském Zwierzyniec, na ostražitou důkladnost, se kterou církevní autority odkládaly první obláčku, na těžké první roky tohoto založení a na jeho rychlý rozvoj mezi oběma světovými válkami, který je spjat též se jménem a působením Matky Bronislavy. Bronislava Večerková, oblečená do bílého hábitu 1903, byla zvolena generální představenou roku 1919, zemřela 8. 2. 1941. Žádné založení nemůže očekávat, že vše půjde snadno v jeho existenci. Snad právě počáteční obtíže jsou na místě. Buďto je založení překoná a dokáže tak svou životaschopnost nebo v nich zanikne. Zde je dobré povzbudit se k velké vděčnosti. Po položení základů bývá rozvoj již snadnější. Jen „neusnout na vavřínech“ je nutné. Na nich jistě neusínaly sestry, kterým pod vedením Matky Bronislavy bylo svěřeno řízení Kongregace. Kongregace zapustila kořeny na mnoha místech. Matka Bronislava přijala roku 1921 také první slovenské novicky. Tím bylo přeneseno působení Norbertova řádu i do země se sice slavnou, ale dlouho přerušenou premonstrátskou tradicí. Ti, co byli před námi, plnili své poslání, jak dovedli. Dnes je to právě naším úkolem. |
 |
9. únor: památka blaženého opata
Gotšalka Gotšalk byl prvním želivským opatem. Pocházel z Kolína nad Rýnem, původně studoval v Paříži lékařství. V těžké nemoci slíbil vstoupit do kláštera, zůstane-li na živu. Stal se knězem ve Steinfeldu a odtamtud byl poslán s kolonií bratří do Želiva. Klášter rychle rozkvetl, takže Gotšalk ještě mohl stát spoluzakladatelem Louňovic, Milevska, Kounic, Gerasu a Perneggu. Zemřel 9. února 1184 v Louňovicích, pohřben v Želivě. Stkvěl se bratřím a sestrám jako jasný vzor řeholního života v modlitbě, duchovní četbě, v postech. Jakýpak já jsem vzor? Je přece třeba, abych byl vzorem svému okolí. Ani na cestách si nepopřál nejmenšího pohodlí. Jistě cestování není pobyt v klášteře. Ale právě na cestách lze dnes hodně působit. Dnes už tím, že lidé vidí řeholnice, dostávají podnět k vyšším myšlenkám. A pěkným chováním, někdy i vhodným slovem mohou být tyto podněty násobeny. Výborně formován rozvinul Gotšalk velkolepou vnější činnost, která je obdivována. Jen dobrá duchovní formace je i dnes předpokladem vnějších úspěchů. Měl řadu významných přátel a příznivců, které získal duchovními prostředky – I my potřebujeme přátele a příznivce, jak je získávat? |
 |
11. únor: památka Zasnoubení Panny
Marie Dnes slaví bílý řád památku zasnoubení Panny Marie se svatým Josefem z domu Davidova, ale též památku jejího zasnoubení s Heřmanem Josefem, knězem steinfildského opatství. Již jako chlapec ho vyznamenávala mnohými a neslýchanými přednostmi. Pak mu dala andělem oznámit, že má k němu takovou náklonnost, jako měla k Josefovi a že se s ním chce zasnoubit. Tato posvátná událost se stala takto: Heřman bděl v noci na modlitbě, jak často činil. Stál právě v kostele u opatského křesla. Anděl mu oznámil Mariino přání. Když se Heřman v pokoře zdráhal, vzal anděl jeho pravou ruku a v ložil ji do ruky Mariiny. Při tom pravil: Tuto Pannu ti dávám za nevěstu tak, jako byla nevěstou Josefovou. Také ti dávám jeho jméno, napříště se budeš jmenovat Josef. Hlavní ctností Heřmana Josefa byla čistota. Jeho současníci hovoří, že ji měl nepřetržitě od svého křtu v takové míře, že právem je nazýván vzorem panictví, vyvolenou nádobou čistoty a zdrženlivosti. Měl však také ve velké míře ctnosti, které čistotu doprovázejí a podporují: pokoru, kázeň, smyslů. Tak si zasloužil vyvolení za Mariina ženicha. Jistě střežíme svou řeholní čistotu. Podle slibu je to i naše povinnost. Nepomiňme ani její ctnosti podpůrné a doprovodné. Řeholní stav přece neznamená, že bychom upadnout nemohli. |
 |
17. únor: památka smrti P. Vojtěcha
Vincence Frejky, zakladatele Kongregace sester
premonstrátek na Svatém Kopečku, premonstráta strahovského
kláštera. Vincenc Frejka se narodil 18. května 1860 ve vesnici Kateřinky, v okrese Pelhřimov. Po maturitě si podal žádost o přijatí do noviciátu ve strahovské kanonii. Řeholní formaci na Strahově prožívá v létech 1880 - 1886. Slavné sliby složil v r. 1884, na kněze byl vysvěcen r. 1885. Kaplanem na Svatém Kopečku byl v létech 1887 - 1906. V té době horlivě pracoval na povolení založení nové Kongregace sester premonstrátek, což se mu, přes mnohé nesnáze a s Boží pomocí podařilo. Dne 27. dubna r. 1902 stojí 3 kandidátky u hlavního oltáře poutního svatokopeckého chrámu Navštívení Panny Marie. Probošt Bohumír Hendl, za asistence otce Vojtěcha Frejky a ještě druhého kaplana P. Justina Sedláka oblékl do bílého premonstrátského roucha první tři novicky. Zemřel 17. února 1937 v Praze. Tělo je uloženo na hřbitově v Nebušicích mezi spolubratry. S velkou vděčností vzpomínáme v modlitbě a ve mši svaté. R.I.P. |
 |
7. březen: památka mučednické smrti
kounických panen. V klášteře
„Růže nebeská“ v Kounicích památka
smrti jedenácti ctihodných panen, jejichž svatý a bezúhonný život
jako květy rudých růží zmařila heretická zuřivost. Když totiž
(podle staré tradice) klášter upadl do rukou odpadlíků, panny se
nedaly přinutit ke svatokrádežným sňatkům. V noci byly vytrženy z
konventu, a když byl jejich šat omyt krví jejich a Beránkovou,
vešly šťastny k nebeské svatbě se svým božským Ženichem. K tomuto tradicí předávanému mučednictví mělo dojít za posledního probošta Martina Poschla (1519-26), též doktora obojího práva a olomouckého světícího biskupa, který odpadl od katolické víry, stal se novokřtěncem a oženil se s řeholnicí. Není o něm známo, jak skončil. Co vlastně říká dnešní době mučednictví pro čistotu? Čistota je dnešním světem nezachovávána, znevažována, posmívána a odmítána. Tato pomýlenost se zčásti dostavila i do Církve. Čistota, tento krásný květ křesťanského života, potřebuje pro uchování nekrvavé mučedníky a mučednice. Vysoké vzdělání a vysoké úřady jsou úctyhodné. Nevylučují pád, který pak je tím větší, čím vyšší bylo vzdělání a úřad. Prosme o přispění pro ty, kdo jsou v čele. Děkujme, že pro své skrovné postavení, je naše riziko menší. |
|
14. březen: mučednická smrt
witowských panen V klášteře Witow smrt mnoha ctihodných panen našeho řádu – korunovaly život v přísné klauzuře a ve stejné řeholní kázni slavnou smrtí. Když vtrhli do Polska Tataři, nešetřili ani lidí světských ani duchovních. Obsadili i klášter, ve kterém se sestry navzájem povzbuzovaly k zachování panenství a k zachování pravé víry, i když to bude znamenat smrt. Byly barbary surově povražděny a tak získaly dvojí korunu: panenství a mučednictví. Jen tři z nich užily možnosti, před nepřáteli uprchly a zachovaly si život. Witow v diecézi Lodž byl založen jako dvojitý klášter mezi 1160-79. Po zpustošení Tatary 1241 byl obnoven jako mužské opatství, které trvalo do 1819. Kostel je dnes farní. Z ženského konventu před jeho zničením 1241 byly obsazeny Plock, Busko a Krzyzanowice. Vzájemného povzbuzování je třeba v klidných dobách pokojného řeholního života a tím více v dobách zkoušek. Mnozí vytrvají jen díky tomuto vzájemnému povzbuzování. | |
 |
15. březen: památka svatého Klementa
Hofbauera Tohoto moravského rodáka a svatého redemptoristy vzpomínáme pro jeho vztah k našemu řádu. Narodil se v Tasovicích u Znojma, farnosti spravované louckým klášterem. Po vyučení se pekařem šel sloužit do tohoto kláštera, kde ho vedle pracovních povinností učili latině, protože mladý pekař toužil po kněžství. Byl tedy Klement Hofbauer po celé dětství a mládí pod vlivem našich kněží, dokonce se i rozmýšlel, zda do Louky nemá vstoupit. Ale jeho povolání bylo jiného druhu. Louka bylo vynikající a bohaté opatství 1190-1784. Duch vane kudy chce. To platí i o řeholním povolání. Premonstrátská spiritualita, tj. spojení rozjímavého života a činného není pro každého a máme velikou úctu pro ostatní způsoby řeholního života. Ovšem premonstrátský život pro nás je a žít ho s usilováním o dokonalost je naší povinností. Sv. Klement neměl lehkou cestu ke kněžství a do řehole. Ani dnes mnozí a mnohé to lehké nemají. Prosme Boha o pomoc a vytrvalost na této cestě. Mohlo by se zdát, že vliv louckých kněží nebyl u Klementa Hofbauera velký, že nevyužili možností. Jenže výsledek jejich práce se ukázal, i když jiným způsobem. A nám se často zdá naše práce zbytečná. Vytrvejme, výsledek se ukáže jinde. Duch vane, kudy chce. |
 |
19. březen: slavnost svatého
Josefa Úcta k sv. Josefu se opírá o jeho vyvolení za snoubence Matky Boží a pěstouna Krista Pána. Před zákonem platil za otce Ježíšova. Písmo svaté mu dává svědectví, že byl „muž spravedlivý“. V době zasnoubení se sv. Pannou byl patrně mladý. Poučen od Anděla o tajemství vykonaném od Ducha sv. v jeho snoubence, zůstává panicem do smrti. Naposledy ho vidíme při nalezení dvanáctiletého Ježíše. Před veřejným vystoupením Páně byl již povolán k otcům. Jeho osobnost neměla být na závadu působení Toho, jenž měl jedině Otce na nebi a musí stát před lidem prost všech lidských pout. Vydechl duši poměrně mlád v náručí Ježíšově a Mariině. Úcta sv. Josefa je poměrně mladá. Když se křesťanství šířilo, muselo být zdůrazňováno božské synovství Spasitelovo, a proto se o Josefovi mlčelo docela. Pro nás je vhodné uctívat Josefa jako patrona v životě v čistotě, patrona života naplněného tichou a neokázalou službou toho, kdo vždy chtěl být neznámý, aby napomohl vyšším cílům, patrona šťastné smrti. Z dějin naší spirituality zaznamenejme sv. Heřmana Josefa, který byl Marií vyvolen za „druhého“ ženicha a z ostatních horlitele úcty k Pěstounu Páně z počátku 16. století, opata u sv. Martina v Laonu Jakuba Boucqueta (srovnej 19. červen). |
 |
21. březen: památka na první obláčku
na Svatém Kopečku 27. 4. 1902 Za 120 let po zrušení Doksan a Chotěšova opět začal řeholní život sester premonstrátek. V březnu 1902 byla na Svatém Kopečku oblečeny první tři sestry: Norberta Šťastná, Gilberta Stolařová a Marie Koutná. Nic nám nebrání věřit, že tomuto založení daly vzklíčit zásluhy, utrpení a modlitby starých našich premonstrátek. Rozjímej o trojí obláčce: sv. Norberta v Prémontré, prvních sester na Svatém Kopečku a o své vlastní obláčce Rozjímej, co vše po své obláčce vykonal: sv. otec Norbert, první tři, ale i další premonstrátky ze začátku založení kongregace Co jsem po vlastní obláčce vykonal pro Boha, pro Církev, pro řád a pro bližního já sám? |
 |
2. duben: památka mučednické smrti
doksanských panen V doksanském klášteře památka na utrpení sester, které za nešťastných časů Žižkových ozdobily pevnost ve víře a věrnost řádu slavným mučednictvím. Želivský kněz (odpadlík) svatokrádežně poskvrnil řeholní bratrství a přivedl na Doksany vojáky. Když tento původce a vůdce krutosti vyvrátil královské založení, chtěl vyvrátit i víru panen. Tento zrádce, který se stal barbarem, panny ve víře věrné týral a věznil, ale z náručí božského Ženicha Krista nevytrhl žádnou. Když nemohl zabít duše, alespoň zničil ctihodné útočiště ctností. Dal klášter vypálit. Dobytí Doksan je historická skutečnost. Stalo se to v červenci či v srpnu 1421 vojskem pražanů pod vedením Jana Želivského (tedy ne tábory pod Žižkou). Po Milevsku, Strahovu, Louňovicích a Chotěšovu byly Doksany pátým zničeným klášterem. Následovala Litomyšl a Želiv. Mučednická smrt sester je legendou. Je pravděpodobná, ale přesné historické doklady chybějí. Kolik bylo umučeno sester, nevíme, ale trpěly všechny. Poznaly kříž. A my? Čteme, píšeme, posloucháme, básníme o kříži a lásce k němu. Jsme však zklamáni, zaraženi, zdrceni, když někdy kříž vrhne svůj dlouhý, úzký stín na naše stezky. Po r. 1998 začala obnova kláštera. V roce 1997 odkoupil strahovský klášter od státu severní část bývalého konventu a začala se plánovat její rekonstrukce. Otec opat Michael Pojezdný požádal Krakovskou kanonii, aby poslala sestry k obnově svého mateřského kláštera (klášter v Krakově byl totiž založen r. 1164 z Doksan). |
|
3. květen: památka zjevení sv. Kříže našemu sv. otci
Norbertovi První Norbertova noc v Prémontré byla plna milosti. Viděl v noci ve snu Pána Ježíše na kříži a nad jeho hlavou sedm jasných paprsků. Viděl poutníky, jak přicházejí od čtyř světových stran a jak se po políbení Kristových nohou navracejí do svých krajů. Viděl jiné množství bíle oděných mužů, kteří nesli stříbrné kříže, svíce a kadidelnice, zpívali chválu a obklopili místo na druhé straně výšiny než stál kostel Jana Křtitele. Když ráno opět přišel biskup Bartoloměj, oznámil mu Norbert radostně své rozhodnutí zůstat v Prémontré a založit klášter na místě v noci označeném: Teď vím, ctihodný Otče, že toto místo mi označil Bůh. Zde bude má samota a mé sídlo, zde mnozí z milosti boží dojdou spásy. Tato památka se v řádu koná tradičně na bývalý svátek Nalezení sv. Kříže, ačkoliv pokud by den a měsíc měly odpovídat, měla by své místo někdy na začátek roku 1120. Někdy na tento den bývá kladeno i zjevení Matky Boží, trůnící mezi anděly, která ukázala Norbertovi vzor bílého řádového hábitu (srovnej též 5. srpen). | |
 |
9. květen: památka mučednictví chotěšovských panen
V chotěšovském klášteře památka utrpení mnoha ctihodných panen, které ztvrdily svému panickému Ženichu odpřísáhnou věrnost prolitím krve za časů nešťastného Žižky, který pustošil celé Čechy ohněm a mečem. Ukázaly se silnější než muži, z nichž někteří od Boha náboženství odpadli, odporovaly Žižkovi, který přitáhl ke klášteru, s velkou sílou ducha. Když nemohly být donuceny přejít na stranu bezbožnosti ani sliby ani hrozbami, tyran upadl v zuřivost a nebál se mečem utratit ty, jejichž víra se násilí nezalekla. Na počátku 1421 Žižka marně obléhá Plzeň. Přitom dobývá hned v lednu Chotěšov, který je tak po Milevsku, Strahovu a Louňovicích čtvrtým, tehdy zničeným premonstrátským klášterem. Zdá se, že alespoň některým pannám se podařilo uprchnout s proboštem Hynkem do Plzně. Nechceme zde zkoumat historičnost této smutné události. Ale vyberme si k zamýšlení, která slova hořejší staré zprávy: Nešťastné časy takovými jsou vždy doby bratrovražedných sporů a bojů řeholnice se ukázaly silnější než muži – silou ducha jsou si muži a ženy rovni, jací stejné možnosti, ani sliby ani hrozbami – prvním to začalo, druhým pokračovalo a utrpením skončilo, to je obvyklý postup, podlehl jejich víře – víra zvítězila tím způsobem, jakým i Kristus vždy vítězí. Občanské sdružení Klášter Chotěšov se snaží zachránit klášter a najít pro něj využití, například pořádáním kulturních akcí. |
 |
16. červen: památka
mnoha blažených sester z Prémontré V Prémontré památka Fredesindy, Helvity, Matyldy a Adelaidy a mnoha dalších sester. Na počátku Norbertova založení přijaly jeho kázeň a dopodrobna zachovávaly pravidla, která jim svatý Otec Norbert dal. Ač se zdála nad síly ženského pohlaví, žily podle nich s mužnou statečností. Přísně zachovávaly klauzuru, nikdy neopustily klášter, nikdy se nestýkaly se světskými lidmi, i s blízkými pokrevními příbuznými mluvily jen v přítomnosti dvou sester, jednoduše se oblékaly v bílý šat a černý závoj, jejich jídlo bylo prosté, posty přísné, zdrženlivost od masa stálá. Touto přísností nejen že jiné ušlechtilé ženy nebyly odstrašeny, ale podle jejich příkladu vzrostl v patnácti letech počet premonstrátských řeholnic na deset tisíc. A když zbožně sloužily Pánu na zemi, zasloužily si vstoupit s ním ve sňatek v nebi. Zamysleme se alespoň nad některými slovy této legendy: dopodrobna zachovávaly pravidla přísností jiné ušlechtilé ženy nikterak nebyly odstrašeny – řád rostl podle jejich příkladu zasloužily si nebe. |
 |
28. červenec: výročí
svatořečí našeho svatého Otce Norberta Podle starého rozjímání: Rozjímej o koruně neporušenosti, kterou Bůh vložil na jeho hlavu. Boží milost, která ho uchránila vnitřního porušení během jeho pozemského života, dopřála mu i slávu oltářů. Bůh, který nelže, který odměňuje každého podle jeho skutků, dal Norbertovi čest Církve. Ale komu byla přiznána svatost, čí ostatky jsou na Strahově uctívány? odpovídá apoštol: „Toho, kdo vytrvale v trvání dobra hledal slávu, čest a nesmrtelnost. Ovšem zase rozhořčeným hněvem odplácí těm, kdo jsou sobečtí a neposlouchají pravdy, nýbrž poslouchají nepravosti.“ A proto: Ó dobrý Bože, jak daleko se uchylují od cesty pravdy, od stezek spravedlnosti, kdo jsou pohodlní, kdo prchají před mrtvením! Rozhodněme se pro lepší a podle Norbertova příkladu „stále nosme utrpení Ježíšovo na svém těle,“ abychom i my byli povýšeni v čas navštívení. Hymnus z nony malého oficia o sv. Otci Norbertovi: Plný víry divy konáš ty, jenž duchy hodnotíš, pekla ženeš temné stíny, pavouků se nebojíš. Hojíš nemoc, zachraňuješ ty, jichž těla hladoví vlky činíš věrnou stráží, o duše pak pečují. Prorokuješ, exorcismem očišťuješ posedlé, též tonoucí vytahuješ, křísíš též tři zemřelé. Také nás, syny, dcery, hodny uznej zázraku: ať ještě v těle žijící odumíráme světu! Pravá spiritualita našeho přesvatého Otce Norberta se vyznačovala zvláště konáním všech ctností, přísnou kajícností a pohrdáním všemi příjemnostmi tohoto světa, hlubokou pokorou a opuštěním pýchy, planoucím žárem ducha a vynikající zbožností, velkou péčí o Boží slávu a spásu duší a úsilím dosáhnout vrchol svatosti a apoštolské dokonalosti prostřednictvím tří řeholních slibů, cestou Řehole svatého Otce Augustina a přísné řeholní kázně. (výňatek z Promluvy opata Jana Drusia) |
 |
5. srpen: památka
přijetí bílého šatu V arciopatství Prémontré památka slavného zjevení, ve kterém Královna nebes našemu patriarchovi Norbertovi, který bděl v noci v kapli Jana Křtitele a rozjímal o volbě způsobu řeholního života a o volbě šatu, prstem ukázala na určené údolí a pravila, že zárukou norbertinské blaženosti a znakem úcty Norberta a jeho synů a dcer k jejímu Neposkvrněnému Početí bude šat bílé barvy. Hovořila: „synu, přijmi bílé roucho!“ Tím způsobem laskavá Matka přijala za své syny a dcery všechny členy bílého řádu. Tato památka se koná v řádu tradičně na den Panny Marie Sněžné. Někdy je toto zjevení uváděno jako další část první Norbertovy noci v Prémontré (srov. 3. květen), jindy jako samostatné. |
 |
18. listopad: výročí
posvěcení kostela v Prémontré Ještě roku 1121 posvětil biskup Bartoloměj základní kámen kostela v Prémontré a sice na místě, kde jeden z bratří spatřil „Ukřižovaného a nad ním sedm jasných slunečních paprsků: ze čtyř stran spěchalo tam množství poutníků s ranci a holemi, kteří zase odcházeli, když se klečíce pomodlili ke svému Spasiteli a políbili jeho nohy“. Za devět měsíců se vypínala v údolí krásná budova kostela a na podzim 1122 se konalo slavnostní posvěcení. Drahocenné ostatky, které Norbert získal v Kolíně byly z části uzavřeny do oltářních kamenů, zčásti vystaveny v bohatých relikviářích. Ale aby smutek vystřídal radost, náhle se ozval praskot. Praskl kámen, ze kterého byl vytesán hlavní oltář. Konsekrace byla neplatná a biskup Bartoloměj ji opakoval 18. listopadu 1122. Ze starého rozjímání: Rozjímej o milostech, které slíbil Bůh modlícím se v jeho chrámě. Mé oči a uši budou otevřeny k modlitbě toho, kdo se modlí na tomto místě. Kostel je palácem velikého a nejdobrotivějšího krále, kde on bohatě rozdílí ze svého trůnu milosti těm, kdo o ně žádají. Zde si navykl slyšet naše prosby, udílet dobrodiní, zde na nás stékají vody milosti ze sedmerého pramene svátostí. Zde se znovu rodíme jako děti Boží očištění od poskvrny dědičného hříchu, zde v lázni pokání odstraňujeme skvrny hříchů osobních, zde jsme paseni na pokrmu andělů. Zbožně vstupujme do kostelů, budeme posvěceni. |
 |
25. prosinec: památka prvních slibů v Prémontré
Na Boží hod vánoční roku 1121 slavila mladá komunita v Prémontré výročí narození Páně. Slavila zároveň zrození nového řeholního společenství v církvi: u jeslí božského Dítka Norbert a po něm každý jeho žák vyslovil slavný slib stability a poslušnosti. Norbert pravil: „Já bratr Norbert obětuji a věnuji sebe sama kostelu svaté Marie, Matky Boží. Slibuji obrácení svých mravů a stabilitu na tomto místě podle Kristova evangelia, apoštolského zřízení a podle kanonické řehole sv. Augustina.“ Jeho žáci přidávali:“ Zároveň slibuji dokonalou poslušnost v Kristu panu Norbertovi, představenému tohoto kostela a jeho nástupcům, které zvolí moudrá část konventu.“ Sliby jsou začátkem řádu. K 850-letému výročí napsal gen. opat Calmels: „Zůstaňme pod ochranou toho, který se oddal stejnému jedinému a rozmanitému apoštolátu, který měl stejné starosti ve stejném postavení jako my, který žil podle řehole, kterou my jsme si vybrali, abychom podle ní žili, který si vybral stejný stav jako my, aby poslechl Církve, sloužil Božímu lidu a získal svatost. Vytrvejme ve službě sv. Norberta, vždycky plni horlivosti v díle Páně. Řád se drží. Bude-li ho potřeba, ožije. Vše pomíjí a nic nekončí, vše se vrací. Naše minulost nám dává odvahu jednat a mít odvahu. Nezbavujme Církev našeho snažení. 850let, jaké stáří! Ano, jistě. Ale stáří nepřekáží lásce. Staletý půvab má také svou přitažlivost.“ |