Pohled do historie Kongregace sester premonstrátek
Kongregace sester premonstrátek byla založena na Svatém Kopečku u
Olomouce 27. 4. 1902 snahou strahovského premonstráta P. Vojtěcha
Frejky. P. Frejka chtěl původně obnovit ženskou kontemplativní větev
premonstrátského řádu – druhý řád sester premonstrátek, který v Čechách
působil do r. 1782 v Doksanech a v Chotěšově, kdy císař Josef II. zrušil
postupně všechny kláštery v naší vlasti. Potřeba doby si však vyžadovala
jiný druh apoštolátu, tak P. Vojtěch zakládá společnost apoštolsky
činnou – Kongregaci sester premonstrátek (původní název: Kongregace
sester III. Řádu sv. Norberta) ze Svatého Kopečka, zatím na úrovní diecézní.
Tomuto založení předcházelo obnovení laického třetího řádu sv. Norberta
– terciáře. Sledoval tím dva záměry – jednak zapojit laiky do
premonstrátského života a jednak doufal, že sdružení laických terciářů
bude půdou, ze které vyrostou první kandidátky budoucí Kongregace.
Dne 23. července 1902 byla naše Kongregace na řádové generální kapitule v Averbode v Belgii schválena a přijata do premonstrátského řádu, který založil r. 1120 sv. Norbert. Žijeme podle Řehole sv. Augustina v duchu sv. Norberta a jsme papežského práva.
V r. 1926 bylo Kongregaci uděleno diecézní schválení od olomouckého arcibiskupa Dr. Leopolda Prečana.
V r. 1970 (22. 1.) bylo Kongregaci sester premonstrátek uděleno
římské schválení Decretum laudis Kongregací pro řeholníky a sekulární
instituty v Římě.
Byla to veliká radost a duchovní povzbuzení pro všechny sestry, a jisté
veřejné uznání i zadostiučinění těm, které se od začátku založení
namáhaly pro šíření Božího království.
P. Vojtěch Vincenc Frejka,
zakladatel Kongregace
sester premonstrátek na Svatém Kopečku, premonstrát strahovského
kláštera.
Narodil 18. května 1860 ve vesnici Kateřinky, v okrese Pelhřimov. Po
maturitě si podal žádost o přijetí do noviciátu ve strahovské kanonii.
Řeholní formaci na Strahově prožívá v létech 1880 - 1886. Slavné sliby
složil v r. 1884, na kněze byl vysvěcen r. 1885. Kaplanem na Svatém
Kopečku byl v létech 1887 - 1906. V té době horlivě pracoval na obnovení
ženské větvě premonstrátského řádu v České republice, potažmo o povolení
pro založení nové Kongregace sester premonstrátek, což se mu, přes mnohé
nesnáze s Boží pomocí podařilo. Dne 27. dubna r. 1902 stojí 3 kandidátky
u hlavního oltáře poutního svatokopeckého chrámu Navštívení Panny Marie.
Probošt Bohumír Hendl, za asistence otce Vojtěcha Frejky a ještě druhého
kaplana P. Justina Sedláka oblékl do bílého premonstrátského roucha
první tři novicky.
V r. 1906 odchází P. Frejka do Nové Říše jako představený. I přes to
zůstal vždy pro sestry největším dobrodincem.
P. Vojtěch Frejka zemřel 17. února 1937 v Praze. Tělo je uloženo na
hřbitově v Nebušicích mezi spolubratry. S velkou vděčností vzpomínáme v
modlitbě a ve mši svaté. R.I.P.
První sestry
První kandidátky přivezl do Zwierzyneckého premonstrátského kláštera II.
řádu v Polsku P. Vojtěch Frejka 6. 3. 1900. Jejich jména jsou: Marie
Šťastná, Marie Stolařová a Jenovéfa Koutná.
Zde byly duchovně formovány matkou Michaelou Magd. Andrusikiewicz,
novicmistrovou chórových sester. P. Frejka zatím vyřizoval potřebné
úřední doklady pro nové založení, sám vynakládal osobní prostředky na
zabezpečení sester a získával dobrodince. Po velkých obtížích bylo dáno
povolení k obláčce dne 27. dubna 1902 v chrámu Navštívení Panny Marie na
Svatém Kopečku. Den jejich obláčky se stal dnem založení Kongregace.
Řeholní roucho přijala S. Norberta Marie Šťastná, S. Gilberta Marie
Stolařová a S. Marie od Navštívení Jenovéfa Koutná. Obřad vykonal
svatokopecký probošt Bohumír Hendl za asistence P. Vojtěcha a P.
Justina Fr. Sedláka.
Postupně přicházely další nové kandidátky, tak se Kongregace rozrůstala
a stala se společenstvím se širší možností apoštolského působení.
Olomoucký ordinariát ustanovil za prvního superiora pro nové založení P.
Bohumila Josefa Hendla OPraem, který byl pověřen, spolu s P. Vojtěchem
Frejkou OPraem starostí o duchovní a hmotné záležitosti sester.
První představenou nové Kongregace se stala se
souhlasem Apoštolského stolce ze 7. 6. 1902, M. Michaela Andrusikiewicz
ze zwierzyneckého kláštera (1902-1908). Narodila se v roce 1865. Do
kláštera sester Norbertánek v Krakově vstoupila v roce 1891. Jako mladá
sestra se vyznačovala zvlášť důkladným zachováváním řeholních pravidel a
duchem modlitby. Když do Krakova přišly první kandidátky z Moravy, byly
jí také svěřené. Ujala se své úlohy a konala ji s velkou láskou a
obětavostí. Byla přísná, ale současně láskyplná. V kronice a v Dějinách
naší Kongregace je podrobněji popsán nadějný pobyt prvních kandidátek v
krakovském Zwierzyniec, ostražitá důkladnost, se kterou církevní
autority odkládaly první obláčku, těžkosti prvních roků.
Sestry nejdříve působily v původním klášteře na Svatém Kopečku, který je
od Norbertina vzdálen asi 200m. Je to objekt - jmenoval se tehdy Útulna
svatého Josefa, který dosud v restituci vrácen není. Začínající sestry
pečovaly o kostelní prádlo, pracovaly na zahradě i v domě. Vnější
činnost sester se od počátku také zaměřovala na péči o sirotky,
hendikepované a staré lidi.
Dva roky po založení Kongregace byl otevřen první filiální dům v
Praze Střešovicích.
Dne 24. 12. 1908 odchází spoluzakladatelka M. Michaela zpět do kláštera
ve Zwierzynci u Krakova ze zdravotních důvodů. Se svými svěřenkyněmi
zůstává až do své smrti spojena v modlitbě a písemném kontaktu. Zemřela
9. 12. 1926 ve Zwierzynci u Krakova. Ať odpočívá v pokoji. Amen.
Její nástupkyní se stala M. Marie Jenovéfa Koutná (1908-1919).
Postupem času, jak se Kongregace slibně rozrůstala, přibývala nová
působiště: Dolany u Olomouce, Tršice, Olšany u Šumperka, Humpolec, Tábor
a další. Poněvadž bylo mnoho nových sester, tak původní klášter svou
kapacitou nestačil. V roce 1930 za tehdejší generální představené matky
Bronislavy Marie Večerkové se zakoupil od Královské kanonie premonstrátů
na Strahově pozemek zde na Svatém Kopečku a byl vystavěn - převážně z
věn sester a z příspěvků dobrodinců - nový Mateřinec, který byl 9. 8.
1931 posvěcen tehdejším olomouckým arcibiskupem ThDr. Leopoldem
Prečanem.
Zde sestry získávaly řeholní a lidskou formaci, zde se připravovaly na
svou další apoštolskou činnost. Je to hlavní budova areálu Norbertina.
O rok později se začala stavět druhá budova - "exerciční dům", kde
sestry, až do roku 1950 zajišťovaly exercicie pro laiky. S láskou a
pečlivostí se staraly o celoroční provoz, stravu a úklid objektu a zvaly
různé exercitátory, kteří laickým zájemcům poskytovali duchovní
přednášky a hlavně prostor pro ztišení a modlitbu k prohloubení
duchovního života jedince. Celý areál byl nazván NORBERTINUM a byl
svěřen do ochrany sv. Josefa – Ochránce Svaté rodiny.
M. Bronislava Marie Večerková (1919 – 1941)
Marie Večerková se narodila 2. 7. 1881 na Svatém Kopečku u Olomouce.
Obláčka 23. 4. 1903; I. sliby 30. 4. 1904; Doživotní sliby 5. 8. 1907. V
r. 1920-1938 zastávala i úřad magistry novicek. Roku 1919 byla zvolena
třetí generální představenou Kongregace. Působila na Svatém Kopečku mezi
světovými válkami a měla velkou zásluhu na rychlém rozvoji Kongregace.
Žádné založení nemůže očekávat, že vše půjde snadno v jeho existenci.
Snad právě počáteční obtíže jsou na místě. Buďto je založení překoná a
dokáže tak svou života-schopnost nebo v nich zanikne. Proto jsme velmi
vděčné nejen za položení základů, ale i za rozvoj celého krásného díla.
Jen „neusnout na vavřínech“ je nutné. Na nich jistě neusínaly sestry,
kterým pod vedením Matky Bronislavy bylo svěřeno řízení Kongregace, jež
zapustila kořeny na mnoha místech.
Matka Bronislava přijala roku 1921 také první slovenské novicky.
V roce 1939, kdy vznikl samostatný slovenský stát, otec biskup ThDr.
Pavel Jantausch podporoval myšlenku utvoření slovenské provincie. O této
věci jednal s generální představenou Kongregace M. Bronislavou
Večerkovou. Kongregace se následně rozdělila na dvě provincie:
Českomoravskou a Slovenskou. Pro sestry ze slovenské provincie byl z
iniciativy tohoto biskupa zřízen vlastní klášter Pia XI. ve Vrbovém u
Piešťan a stal se provinčním domem sester premonstrátek na Slovensku.
Tím bylo přeneseno působení Norbertova řádu i do země se sice slavnou,
ale dlouho přerušenou premonstrátskou tradicí. Tímto rozdělením se také
účinněji vyhovělo potřebám různých území a ulehčilo se řízení celé
Kongregace.
Norbertinum na Svatém Kopečku zůstalo sídlem generální představené až do r.
1950.
Matka Bronislava zemřela 8. 2. 1941 v klášteře, který vybudovala, v kruhu svých sester, které vedla k Bohu. Pohřbena je na hřbitově na Svatém Kopečku. Ať odpočívá v pokoji a přimlouvá se za nás!
Komunity do roku 1950
Po založení Kongregace r. 1902 vznikaly nové komunity.
První filiálka vznikla již v r. 1904 v Praze-Střešovicích na Andělce –
mateřská škola a jesle, r.1938 - 1944 dívčí domov , r. 1944 zabrán pro
účely Říše, po válce internát do r.1950
Dolany – r. 1924 - 1950 sirotčinec sv. Josefa
Véska – r. 1911 – hospodářství, r. 1927 nebo r. 1933 - 1938 sirotčinec,
Tršice – r. 1923 -1946 ústav sv. Ludmily pro tělesně postižené (hochy)
pod správou Charity, r. 1946 přemístěn do Nezamyslic
Humpolec – r. 1936 Domov blahoslavené Bronislavy pro opuštěné ženy r.
1936 - 1950
Tábor – r. 1936 - 1950 Útulek pro trpící, od r. 1950 pod správou
Charity, r. 1963 změněn na CHDŘ a sestry přesunuty do Radvanova. Spolu
se sestrami se do Radvanova museli stěhovat i biskupové - dr. Štěpán
Trochta, dr. Stanislav Zela - a novoříšský opat Augustin Machalka.
Později v Radvanově prožíval část své internace pražský arcibiskup
kardinál Josef Beran a tehdejší provinciál jezuitů František Šilhan.
Postupně se do Radvanova stěhovaly sestry z ostatních komunit.
Prostějov – r. 1938 - 1946 mateřská škola
Nezamyslice – od r. 1946 přemístěn ústav z Tršic, sestry tam působí do
r. 1975, potom přesunuty do Radvanova
Olšany – r. 1930 - 1950 sirotčinec, potom ústav pro mentálně postižené
hochy pod správou Charity a státu, sestry tam působí do r. 1979, potom
jsou přesunuty do Radvanova
Ruda nad Moravou – r. 1934 - 1936 útulek pro batolata, péče o nemocné po
domech do r. 1950
Němčice na Hané – r. 1932 - 1950 opatrovna a mateřská školka
Libějovice – r. 1922 - 1942 juvenát Otců redemptoritstů
Pustá Polom – r. 1936 - 1940 škola, kursy šití a vaření, přes léto
opatrovna pro potřebné
Roudnice n. Lab. – r. 1940 - 1953 nemocnice
Turnov – r. 1942 - 1954 nemocnice
Borotín – r. 1936 - 1941 ústav pro duševně nemocné děti pod správou
Charity
Exerciční dům na Svatém Kopečku – od r. 1936 -1940, 1941 německé dívky z
Hanovru, studentky z Essenu, r. 1948-1950 exercicie
Sirotčinec na Svatém Kopečku – již v srpnu r. 1903 byl otevřen při
mateřinci malý sirotčinec, trval do r. 1933, pak Útulna sv. Josefa pro
přestárlé ženy do r. 1950
Svatý Kopeček – vedení domácnosti na proboštství r. 1926 - 1950
Jasenné u Vizovic – škola r. 1928 - 1937
Velká Chyška – r. 1937 - leden r. 1943, mateřská školka
Milevsko – r. 1937-1941, mateřská školka, Svatá Hora – exerciční dům r.
1939
Nová Říše – domácnost kláštera Premonstrátů r. 1948 - 1950.
Roky 1950 – 1990
Kongregace se slibně rozvíjela, avšak její činnost byla násilně přerušena ateistickým komunistickým režimem r. 1950 a sestry byly z mateřince na Svatém Kopečku vyvezeny do internačních klášterů. Stát poskytl celý areál Základní škole pro děti se zbytky sluchu, která do té doby působila v Lipníku nad Bečvou. V roce 1972 byla ke dvěma stávajícím budovám přistavěna další budovu, která tehdy sloužila jako mateřská škola pro takto postižené děti. Sestry musely o něco později odejít i z nemocnic a jiných apoštolských činností a byly nuceny přijmout úkoly, které jim komunistický režim přidělil.
Působení sester v době totality a krátce po jejím skončení
M. Hedvika Adéla Grussmannová (1941 – 1968) řídila Kongregace v
těžkém období druhé světové války a následné totality. Adéla
Grussmannová se narodila 17. 9. 1900 v Pusté Polomi, okres Opava ve
Slezsku. V září 1922 je přijata za kandidátku do naší Kongregace a
16.7.1923 přijala řeholní hábit. Noviciát prožila na Svatém Kopečku s
velkou horlivostí a svědomitostí v řeholních povinnostech. Byla velmi
schopná a obratná v každé práci. Po složení dočasných slibů 20. 4. 1924
využila tyto své schopnosti v Praze na Andělce a později v Libějovicích,
kde sestry pracovaly v juvenátě Otců redemptoristů, stejně jako v
domácnosti bratří premonstrátů na proboštství na Svatém Kopečku na výslovné
přání pana probošta Julia Půdy. Doživotní sliby složila 18.4.1927na
Svatém Kopečku. Když v roce1940 nastupovaly sestry do nemocnice v
Roudnici n/Labem, byla S. Hedvika poslána do Roudnice jako představená.
I zde uplatňovala svou moudrost, rozvahu a praktičnost, protože začátky
byly těžké.
Když v únoru 1941 povolal Pán k sobě generální představenou M.
Bronislavu Večerkovou, netušila S. Hedvika, když odjížděla z Roudnice,
že už se tam nevrátí. Na volební kapitule v r. 1941 byla zvolena čtvrtou
generální představenou. Do měsíce po jejím zvolení byl zabrán exerciční
dům a část mateřince pro německé děti, kterým musely sestry vařit a
prát. V r. 1942 převzaly sestry další nemocnici, tentokrát v Turnově, a
stejně jako v Roudnici, i zde sestry působily velmi pěkně a požehnaně.
Na generální kapitule r. 1947 ocenily sestry snahy M. Hedviky, a znovu
jí zvolili do úřadu generální představené. Velkou ztrátou pro sestry
bylo i jmenování ThDr. Josefa Hloucha, superiora Kongregace, za
českobudějovického biskupa. V dubnu 1950 byly zrušeny mužské kláštery,
pak následovaly i kláštery ženské. Nastala těžká doba totality a
internace. Od r. 1964 pobývá M. Hedvika již v Radvanově. Její zdravotní
stav se zhoršuje a tak veškerá příprava na generální kapitulu r. 1968
spočívala na její sekretářce S. Klotildě Fialové. Na kapitule 1968 se M.
Hedvika vzdala svého úřadu, který obětavě vykonávala 27 let. Zemřela 29.
6. 1972 v Radvanově a byla pohřbena v Čekanicích. Ať odpočívá v pokoji.
Amen.
V roce 1950 byly sestry ze Svatého Kopečka převezeny do internačního kláštera v Nové Říši, z Dolan, Rudy n/Moravou a Němčic na Hané do Opavy, z Nové Říše se po roce musely stěhovat do Broumova a odtud v lednu r.1964 do Radvanova, spolu se sestrami z Tábora. Zde byly také internovány významné duchovní osobnosti, jako např. opat Augustin Machalka, kard. Trochta a necelý rok i kard. Josef Beran.
Sestry z nemocnice v Roudnici n. Labem byly v r. 1953 vyvezeny do
textilní továrny v Boleticích nad Labem a potom do Chrastavy. Některé
byly poslány přeměnit zdevastovaný Chotkův zámek ve Velkém Březně v
Domov důchodců nejprve pod správou Charity, potom jako státní ústav. V
tomto DD pracovaly sestry až do konce r. 1979, kdy byly přemístěny do
Domova důchodců v Kolíně a v r. 1990 do LDN v Roztokách u Prahy, kde
ukončily svoji činnost v r. 1994. Část sester přešla do Radvanova a část
do nově otevřeného Domova blahoslavené Bronislavy v Humpolci, který nám
byl v restituci vrácen do vlastnictví, a po jeho rekonstrukci zde naše
provincie zřídila nestátní Domov pro laické seniory.
Sestry z nemocnice v Turnově byly přemístěny do LDN v Jablonném v
Podještědí a poté do Domova důchodců v Jabloneckých Pasekách, kde
působily až do r. 1985, kdy byly přemístěny do Radvanova u Mladé Vožice.
M. Klotilda Terezie Fialová (1968 – 1976). Terezie
Fialová se narodila 4. 8. 1910 v Tršicích, okr. Olomouc. Po obláčce 1.
10. 1930 strávila noviciát na Svatém Kopečku pod vedením M. Bronislavy
Večerkové. Po složení prvních slibů 29. 7. 1932 dojížděla do Olomouce,
kde působila několik roků jako výpomocná učitelka u sester Voršilek. Po
doživotních slibech 13. 8. 1935 učila na Ludovej škole v Dvorníkách na
Slovensku, kde zastávala i úřad místní představené. Po rozdělení
republiky 1939 se české sestry ze Slovenska musely vrátit na Svatý
Kopeček. Brzy po návratu jí byl svěřen odpovědný úřad novicmistrové.
Vychovala řadu sester, které na ni s láskou, úctou a vděčností
vzpomínaly. Od roku 1945 byla věrnou pomocnicí a spolupracovnicí M.
Hedviky jako generální sekretářka a rádkyně. Připravovala revizi Stanov
v duchu dekretu Perfectae caritatis – o přizpůsobené obnově řeholního
života – pro generální kapitulu, která se konala v září 1968. Při této
kapitule byla zvolena pátou generální představenou. Tuto službu s
láskou, horlivostí a pečlivostí sobě vlastní zastávala až do listopadu
1976.
Především její zásluhou získala Kongregace v lednu 1970 papežské
schválení „Decretum Laudis“, který předal - shromážděným sestrám z celé
Kongregace v čele s M. Klotildou - českobudějovický biskup ThDr. Josef
Hlouch, bývalý superior Kongregace. Horlivě pracovala na revizi
řeholního oděvu, obstarala nové breviáře. V roce 1968 jí Pán dopřál
radost, že po dvaceti letech mohla přijmout tři novicky, o rok později
další tři a 1972 další dvě. Při těžkém onemocnění připravila ještě v
listopadu 1976 generální kapitulu, při které se vzdala svého úřadu. Poté
se ještě s houževnatostí a pevnou vůlí účastnila všech společných
cvičení a „byla stále duší celého domu,“ jak čteme v jejím nekrologu.
Zemřela 18. 2. 1977 v Radvanově po ukončení exercicií, které si ještě
celé vykonala. Pohřbena byla v Čekanicích u Tábora. Ať odpočívá v
pokoji. Amen.
V letech 1968 - 70 nastalo krátké uvolnění a provincie mohla přijmout
několik mladých sester. Ovšem již od r. 1972 bylo znovu zakázáno
přijímat dorost. Stejně jako jiné řády a kongregace i naše společenství
přijímalo nové členky tajně, i když musely nosit civilní oděv a pracovat
v civilních zaměstnáních. Žily v malých komunitách v Praze až do r.
1988, kdy několik sester mohlo být přijato do Charitního domova v
Radvanově, kde pečovaly o staré spolusestry. Jiná činnost tehdy nebyla
státními úřady povolena.
M. Akvína Cecília Kolníková (1976 – 1985). Celília Kolníková se
narodila 25. 10. 1916 v malé vesnici v Hrachovišti. Řeholní oděv přijímá
v r. 1937 na Svatém Kopečku, kde si koná noviciát. Po roce noviciátu 12. 8.
1938 skládá dočasné sliby. Doživotní sliby skládá už na Slovensku 15. 8.
1941 do rukou první provinciální představené na Slovensku: M. Agnesy
Danišovičovej. Obřady slibů vedl biskup ThDr. Pavol Jantausch, který bol
jejím učitelem především v duch. věcech. Od r. 1938 až do r. 1950
působila jako učitelka na lidové škole ve Vrbovém. V době nástupu
totalitního režimu v r. 1950 odchází spolu se sestrami do bavlnářské
továrny Teplice - Šanov v Čechách. Po dvou letech odchází na státní
statek Papůvka v Čechách. I když tělesné slabá pracuje s ostatními na
poli a všude kde je třeba. Od roku 1955 pracuje ve Skalici u Litoměřic v
ÚSP u tělesně a duševně postižených dětí. V r. 1958 až 1966 zastává úřad
provinční představené Slovenské provincie. V r. 1963 až 1965 byla
internovaná v Oseku, aby neměla vliv na sestry. Od r. 1966 až do r. 1976
byla místní představenou ve Skalici.
Na volební kapitule v listopadu 1976 bola zvolená šestou generální
představenou Kongregace. A v r. 1982 byla do tohoto úřadu zvolená znovu.
V r. 1977 musely sestry opustit Skalici. Komunita dvanácti sester se
přestěhovala do Bílé Vody u Javorníka, kde bylo internováno cca 400
sester různých řádů a Kongregací. V službě generální představené se
projevila její dobrota a péče o všechny sestry. Kongregaci vedla v
těžkých politických poměrech moudře, s pokorou a oddaností. V době
totality měla odvahu přijímat nové sestry, které žily od roku 1973 v
civilním oděvu v tzv. oblastních komunitách. Sestavila schematizmu od
začátku Kongregace, nekrolog zemřelých sester, Příručky modliteb pro
sestry. Jejím spolupracovníkem a poradcem byl P. Raymund Holakovský ze
strahovské kanonie, který byl i superiorem sester. P. Tadeáš Řehák se
stal oficiálním asistentem Kongregace a jeho pomocí a zásluhou byly
sestaveny nové Konstituce pro sestry, které přijala generální kapitula v
roku 1981. Schválení a potvrzení v Římě bylo v r. 1987 a vyhlášení
účinnosti Konstitucí bylo l. 1. 1988. Od roku 1981 se začaly projevovat
příznaky zhoubné nemoci. Když se nemoc projevila intenzívněji, odchází
do kláštera ve Vrbovém, kde svůj život končí 26. 8. 1985 v devátém roce
úřadu generální představené a v 69. roce života. Pohřebena je ve Vrbovém
u Piešťan. Ať odpočívá v pokoji. Amen.
S. Silvie Chalmovská (1985 – 1988). Narodila se 15.
9. 1924 v Podhradie, obláčku měla 15. 8. 1945 ve Vrbovém, doživotní
sliby složila 23. 8. 1950 ve Vrbovém. S. Silvie Chalmovská řídila
Kongregaci sester premonstrátek jako vikářka, po smrti M. Akvíny do
řádné volební kapituly Kongregace, která se konala v listopadu 1988 ve
Vrbovém. Zemřela 21. 1. 2000 ve Vrbovém, pohřbena ve Vrbovém. Ať
odpočívá v pokoji. Amen.
Roky 1990 - 2000
V závěru roku 1989 – po tzv. „Sametové revoluci“ nastalo velké uvolnění politických poměrů u nás, které vedly k pádu komunistického režimu a nástupu demokratického zřízení ve státě. Tak jsme postupně mohly začít podle svých možností obnovovat svou činnost ve výuce náboženství, v sociální oblasti, při vedení farní domácnosti apod.
V roce 1990 jsme podaly žádosti o vrácení zabaveného majetku, některý jsme postupně získaly zpět do vlastnictví a pro naši další apoštolskou činnost.
V r. 1998 schválilo MK ČR úřední název naší provincie: Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek.
Svatý Kopeček - Norbertinum
V r. 1991 byl celý areál vrácen do našeho vlastnictví po velkých
nesnázích. Ovšem do užívání nám byl předán až v létě r. 1999 stávajícím
uživatelem ve velmi špatném technickém stavu. Poslední budova bývalé
mateřské školky byla umořena nájmem, to znamená, že provincie ten objekt
od státu v podstatě odkoupila. Základní škola využívala areál Norbertina
do doby, kdy pro ni byl státem zrekonstruován areál v Olomouci, kam se
ZŠ o prázdninách r. 1999 přestěhovala. V současné době je to jedna z
nejmodernějších škol v celé střední Evropě. Po převzetí celého areálu do
užívání jsme začaly s vnitřní rekonstrukcí dvou menších budov (bývalého
exercičního domu a mateřské školky), do kterých se sestry přestěhovaly z
Radvanova - Jižní Čechy, kde prožívaly náročnou dobu totality.
Roky 2000 - 2017
Rok 2000
V červnu r. 2000 – v Jubilejním roce – nám dobrý Pán dopřál, že jsme se
mohly ve třech etapách přestěhovat v počtu 34 sester z Radvanova v
Jižních Čechách zpět do uvolněného areálu Norbertina Svatý Kopeček po
předchozích stavebních úpravách dvou menších budov zdejšího areálu. Za
své první poslání zde považujeme chválit a adorovat Pána a pomoc v
potřebách zdejšího regionu. Samozřejmě počítáme se spoluprácí s laiky,
poněvadž úbytek počtu sester za uplynulých 50 let je značný. Avšak i v
tomto směru následujeme příklad sv. Norberta, který krátce po založení
premonstrátského řádu přidružuje k němu i muže a ženy, žijící ve světě
(terciáře a terciářky) a ti měli a mají vždy důležité poslání v celé
Církvi.
Rok 2001
Od r. 2001 se začala s pomocí Boží a přispěním laických odborníků
připravovat projektová dokumentace na vnitřní rekonstrukci hlavní budovy
(mateřince) v areálu Norbertina, aby mohl celý areál smysluplně fungovat
a sloužit. Tato činnost, kterou chceme obnovit je zcela v intencích sv.
Norberta a bude zahrnovat nejen péči o vlastní společenství -
doopatrování starých spolusester a řeholní formace mladých spolusester,
ale také provozování sociální služeb pro laické seniory, vč. nabídky
služeb provozů kuchyně a prádelny i mimo areál, dále poskytování
ubytování pro studentky a poutníky, spolupráce s kněžími našeho řádu ve
farnosti, nabídka různých seminářů duchovních a kulturních programů s
možností ubytování a stravování.
Také se pokračovalo – svépomocí – v přípravě na opravy hlavní budovy.
To, co bylo v našich silách - menší bourací práce, odstranění starých
podlah a příček, které nebyly v nově zpracované dokumentaci, byly
postupně uklizeny.
V roce 2001 (1. září.) bylo ustanoveno nové sídlo generální představené Kongregace v Trnavě.
Rok 2002 – Jubileum 100 let od založení Kongregace.
V dubnu 2002 jsme oslavily sté výročí založení naší Kongregace s
předchozí duchovní přípravou na slavení. Byl to čas velkých díků a
nových nadějí do budoucna.
Rok 2004
Jako první byl zrekonstruován suterén (1.PP.), kde vznikly nové prostory
kuchyně s přilehlými sklady a prádelna, s potřebným zázemím pro civilní
personál. Současně byly vybudovány i dva výtahy – osobní a jídelní,
který propojuje všechny 4. podlaží objektu. Tento provoz byl otevřen v
lednu 2004 a postupně se nabídla možnost obědů pro širší veřejnost s
vlastní donáškou. Stejně tak i praní prádla pro veřejnost. V tomto
podlaží je i plynová kotelna, která dodává teplo a teplou vodu pro
všechny 3 budovy.
Rok 2005
Pomocí grantů a sponzorských darů jsme mohly pokračovat v rekonstrukci
přízemí hlavní budovy (1.NP), kde byl otevřen v červenci r. 2005 Domov
sv. Norberta, pečovatelského typu pro laické seniory především ze
Svatého Kopečka a blízkého okolí, jehož zřizovatelem je naše provincie.
V
Domově jsou samostatné bytové jednotky, zcela bezbariérové, s vlastním
kuchyňským koutem, které pomáhají udržovat seniory v co možná nejdelším
období své soběstačnosti. K dispozici jsou zde pečovatelky, které
pomáhají seniorům v jejich potřebách.
Zájem seniorů o poskytnutí těchto služeb je velký, i když kapacitně jsme
omezeny charakteristikou stavby. Přesto můžeme pomoci aspoň některým
zmírnit jejich tíživou situaci a zpříjemnit závěr jejich života. Senioři
mají - kromě jiného - také možnost zúčastnit se našich duchovních
programů v kapli. V červnu 2015 jsme poděkovaly Bohu za 10 let trvání
Domova sv. Norberta mší svatou, které předsedal Mons. Josef Hrdlička,
pomocný biskup olomoucké arcidiecéze. I naše společenství chce být -
podle doporučení našeho zakladatele sv. Norberta - místem tělesného a
duchovního občerstvování.
Rok 2008
Podle finančních možností jsme pokračovaly s rekonstrukcí zbývající dvou
podlaží včetně kaple sv. Norberta, která svou rozlohou zasahuje do obou
podlaží. Podařilo se získat investiční dotace, které významně podpořily
naše finanční zdroje, takže mohla být v r. 2006 dokončena rekonstrukce
2. nadzemního podlaží a v r. 2008 také 3. NP. Obojí bylo v květnu 2008
zkolaudováno a požehnáno strahovským opatem P. Michaelem Pojezdným.
Následovalo dlouho očekávané, radostné stěhování sester a celého
Charitního domova do mateřince, kde je zcela bezbariérové prostředí, a
samostatné pokoje s vlastním sociálním zázemím, vč. zdravotního
dorozumívacího zařízení s ošetřujícím personálem. Charitní domov pro
řeholnice v těchto prostorách ukončil svou činnost v červnu 2016.
Rok 2009
V uvolněných prostorách dvou menších budov otevřela v září 2009 naše
provincie Víceúčelové centrum, které umožňuje ubytování studentkám,
poutníkům a těm, kteří chtějí obnovit své fyzické i duševní síly v
krásném prostředí Svatého Kopečka, ale také pro hendikepované a jinak
potřebné jedince i skupiny. Žel, tato naše činnost byla ukončena k 31.
12. 2017. V těchto prostorách od 1. 2. 2018 nabízí Arcidiecézní Charita
Olomouc zdravotní péči lidem bez domova v Domově sv. Anežky.
Rok 2010
V červnu 2010 se podařilo dokončit opravu kaple sv. Norberta v hlavní
budově - mateřinci a otevřít ji tak svému hlavnímu poslání: k Boží
chvále a pomoci lidem na cestě... Architektonický a ideový návrh
interiéru předložil akad. sochař Petr Váňa, který také navrhl a následně
zhotovil nové vybavení – obětní stůl (menzu), ambon, svatostánek, sedes
pro kněze a asistenci, abak a nakreslil vitrážní okno, které odborně
zhotovila firma Vitrail Servis Petra Hoplíčka ze Zábřehu. Kapli požehnal
olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner 21. 6. 2010. Dominantou kaple je
velký kříž s Kristem, který byl i v původní kapli do r. 1950, a sestry
provázel na jejich „putování“ během totality. Po jeho restaurování byl
znovu do kaple umístěn. V červnu r. 2015 navrhl, zhotovil a instaloval
akad. sochař Petr Váňa novou Křížovou cestu, která je dalším nádherným
dílem tohoto vzácného mistra. Čelní stěna původní kaple sester do r.
1950.
Rok 2012
V dubnu 2012 jsme oslavily 110 let trvání Kongregace – bylo za co
děkovat a prosit.
Rok 2016
Během toho roku byla provedena výměna oken, zateplení a nová fasáda na
hlavní budově – mateřinci, což pro nás znamenala nejen velká fyzická i
finanční náročnost, ale především zlepšení kvality bydlení, spojená s
velkou úsporou nákladů na energie.
Rok
2019
V září jsme obdržely od M. Aurélie nový obraz sv. Norberta, který jsme
umístily v naší kapli.
Humpolec
V r. 1991 byly naší provincii jako první vráceny dva objekty v Humpolci do vlastnictví a o dva roky později i do užívání. Jeden z objektů bylo třeba zdemolovat a následně celý areál prošel rekonstrukcí v létech 1993 – 4. V červnu r. 1994 byl otevřen Domov blah. Bronislavy, jako nestátní zařízení pro laické seniory, jehož zřizovatelem je Českomoravská provincie.
Tím jsme navázaly na původní činnost našich sester v péči o laické
seniory z Humpolce a okolí, která byla násilně přerušena v r. 1950.
Celému dílu požehnal tehdejší želivský opat Bohumil Vít Tajovský, který
znal tento Domov ještě z doby před nástupem komunismu. Začala zde slibně
působit komunita pěti sester, jejichž hlavní vnější činností bylo
působení v Domově, ale sestry pomáhaly též ve farnosti při vyučování
náboženství. Tímto způsobem se sestry snažily vnášet do své konkrétní
činnosti pravého apoštolského ducha, kterým oplýval sv. otec Norbert, a
ze kterého čerpaly v modlitbě, adoraci a slavení Eucharistie. Pro
nedostatek nového dorostu se však počet sester této komunity zmenšoval,
až zde působila jen dvojice sester, které kromě vlastní fyzické i
duchovní služby v Domově také pokračovaly ve výuce náboženství a s
mládeží úzce spolupracovaly.
V dubnu 2012 zde také vzniklo společenství premonstrátských terciářek,
které se sestrami úzce spolupracovaly. Na starost je má dosud S. Petra
Nováková, která za nimi nyní dojíždí z komunity na Svatém Kopečku.
Terciářky také převzaly duchovní odkaz sv. Norberta a duchovní službu,
kterou u seniorů vykonávaly sestry až do ukončení jejich činnosti v
Domově blah. Bronislavy k 31. 12. 2016.
Kněžskou službu ve farnosti i v Domově blah. Bronislavy zajišťují otcové
Premonstráti ze želivské kanonie, kteří mají klášter cca 9 km od
Humpolce a kteří nyní 2x do týdne obětavě slouží mši svatou v kapli
Domova. Na požádání také udělují svátosti zdejším klientům.
Dům, kde sestry bydlely, je s Domovem blah. Bronislavy spojen prosklenou
spojovací chodbou a je v něm i soukromá kaple sester, zasvěcená Svatému
Kříži. Zde sestry spolu-slavily liturgii mše svaté, chválily Pána při
liturgické modlitbě církve (breviář), adorovaly Pána v NSO a konaly
další společné i soukromé duchovní úkony.
V Domově blah. Bronislavy je také poloveřejná kaple zasvěcená bl.
Bronislavě (panně premonstrátského řádu z kanonie premonstrátek
Zwierzyniec u Krakova). V této kapli se obyvatelé modlí a spolu-slaví
mši svatou. V přízemí Domova je i rehabilitační místnost na cvičení s
klienty a prostorná jídelna pro chodící klienty. V kulturní místnosti se
konají akce, kterých se účastní většina schopnějších obyvatel i na
vozíčku. Vedení domova zajišťuje i různé akce mimo Domov, zájezdy a
kulturní programy v Humpolci i okolí.
Doksany u Litoměřic
Po r. 1989, kdy padl komunistický režim, a církev dostala svobodu,
požádal strahovský opat Michael Pojezdný krakovskou kanonii, aby poslala
sestry, k obnově svého mateřského kláštera (klášter v Krakově byl totiž
založen r.1164 z Doksan). Z Kongregace sester premonstrátek se
přihlásily sestry, které tímto kontemplativním způsobem života chtěly
žít. S požehnáním strahovského opata, převorky krakovského kláštera M.
Pauly Torczyňské a generální představené Kongregace M. Bohuslavy
Macekové zahájily 31. ledna 1998 společný život čtyři sestry (dvě z
Polska a dvě z Čech) prozatímně v budově doksanské fary. Kontemplativní
komunita sester se pak začala postupně rozrůstat a formovat. Od prosince
1998 do prosince 2002 probíhaly základní práce v zakoupené části objektu
a bylo dokončeno západní křídlo kláštera, které již mohlo sloužit životu
sester. V lednu 2003 se do této části komunita mohla nastěhovat a 31.
ledna 2003 proběhlo slavnostní posvěcení prostor. Řeholní sestry kromě
modlitby, nutného zajištění denního provozu kláštera navíc šijí
liturgické oděvy, pěstují léčivé byliny, vyrábí čajové směsi a dva typy
bylinných likérů podle starobylých klášterních receptur s názvy Beatrix
a Adelaida.
Římskokatolická farnost ve Velkém Týnci
Ke komunitě na Svatém Kopečku patří i S. Norberta, která dlouhodobě
žije a působí se svým bratrem – knězem ve farnosti Velký Týnec.
Zde se
stará nejen o farní domácnost, ale pomáhá i s přípravou na liturgii,
spolupracuje s mládeží ve farnosti a vydatně pomáhá knězi při opravách.
Fotografie všech gen. představených od založení Kongregace až po současnost
 |
Od roku 2018 je generální představenou M. Aurélia Mária Michňáková |
Zemřelí asistenti Kongregace 1902 – 1997
Asistent je kněz – nejlépe premonstrát (protože zná způsob života v premonstrátské rodině), který je poradcem představených a sester v důležitějších záležitostech. Je u obřadů v Kongregaci (u slibů, při kapitulách a uvedení vyšší představené do úřadu po řádné volbě), je zván do zasedání rady v Kongregaci a provincii.
 |
 |
 |
 |
| P. Bohumír Josef Hendl, OPraem (1902-1913) | P. Pavel Jan Vondráček, OPraem (1913-1917) | ThDr. Leopold Prečan (1917-1921) | Prof. ThDr. Josef Foltynovský (1925-1936) |
 |
 |
 |
|
| ThDr. Josef Hlouch (1938-1947) | P. Theodor Funk (1948-1950) | P. Alois Vašica (1950) | P. Tadeáš Zdeněk Řehák, OPraem (1976-1997) |
Poděkování dobrodincům a příznivcům
Na závěr využíváme této příležitosti a chceme poděkovat všem
dobrodincům a příznivcům našeho společného díla, kteří nám jakýmkoliv
způsobem dosud pomáhali a jak věříme, budou pomáhat i nadále. Dovolujeme
si touto cestou i poprosit o jakoukoli finanční pomoc pro další
zamýšlené aktivity, prospěšné nejen našemu společenství, ale také a
především širší veřejnosti. Všechny dárce zahrnujeme do svých modliteb a
mešních obětí.
Bankovní účet: Raiffeisen Bank: 1025503127/5500.
V Ježíši, Marii a svatém Norbertu vděčné sestry premonstrátky ze Svatého Kopečka
Mottem našeho působení je věta uvedená v závěru tohoto pojednání:
„ Všechno pro Něho, v Něm, s Ním - Ježíšem Eucharistickým –
radost i bolest, smích i pláč, práce i odpočinek, život i smrt…“