(Znak premonstrátek)

Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek

Náměstí Sadové 152/39, 77900 Olomouc - Svatý Kopeček
IČ: 00406422, DIČ: CZ 00406422
tel: +420 585155098 vč. faxu,
e-mail   bank.účet: 8046146001/5500

Pohled do historie Kongregace sester premonstrátek

Kongregace sester premonstrátek byla založena na Svatém Kopečku u Olomouce 27. 4. 1902 snahou strahovského premonstráta P. Vojtěcha Frejky. P. Frejka chtěl původně obnovit ženskou kontemplativní větev premonstrátského řádu – druhý řád sester premonstrátek, který v Čechách působil do r. 1782 v Doksanech a v Chotěšově, kdy císař Josef II. zrušil postupně všechny kláštery v naší vlasti. Potřeba doby si však vyžadovala jiný druh apoštolátu, tak P. Vojtěch zakládá společnost apoštolsky činnou – Kongregaci sester premonstrátek (původní název: Kongregace sester III. Řádu sv. Norberta) ze Svatého Kopečka, zatím na úrovní diecézní. Tomuto založení předcházelo obnovení laického třetího řádu sv. Norberta – terciáře. Sledoval tím dva záměry – jednak zapojit laiky do premonstrátského života a jednak doufal, že sdružení laických terciářů bude půdou, ze které vyrostou první kandidátky budoucí Kongregace.

Dne 23. července 1902 byla naše Kongregace na řádové generální kapitule v Averbode v Belgii schválena a přijata do premonstrátského řádu, který založil r. 1120 sv. Norbert. Žijeme podle Řehole sv. Augustina v duchu sv. Norberta a jsme papežského práva.

V r. 1926 bylo Kongregaci uděleno diecézní schválení od olomouckého arcibiskupa Dr. Leopolda Prečana.

V r. 1970 (22. 1.) bylo Kongregaci sester premonstrátek uděleno římské schválení Decretum laudis Kongregací pro řeholníky a sekulární instituty v Římě.
Byla to veliká radost a duchovní povzbuzení pro všechny sestry, a jisté veřejné uznání i zadostiučinění těm, které se od začátku založení namáhaly pro šíření Božího království.

P. Vojtěch Vincenc Frejka,
zakladatel Kongregace sester premonstrátek na Svatém Kopečku, premonstrát strahovského kláštera.
Narodil 18. května 1860 ve vesnici Kateřinky, v okrese Pelhřimov. Po maturitě si podal žádost o přijetí do noviciátu ve strahovské kanonii. Řeholní formaci na Strahově prožívá v létech 1880 - 1886. Slavné sliby složil v r. 1884, na kněze byl vysvěcen r. 1885. Kaplanem na Svatém Kopečku byl v létech 1887 - 1906. V té době horlivě pracoval na obnovení ženské větvě premonstrátského řádu v České republice, potažmo o povolení pro založení nové Kongregace sester premonstrátek, což se mu, přes mnohé nesnáze s Boží pomocí podařilo. Dne 27. dubna r. 1902 stojí 3 kandidátky u hlavního oltáře poutního svatokopeckého chrámu Navštívení Panny Marie. Probošt Bohumír Hendl, za asistence otce Vojtěcha Frejky a ještě druhého kaplana P. Justina Sedláka oblékl do bílého premonstrátského roucha první tři novicky.
V r. 1906 odchází P. Frejka do Nové Říše jako představený. I přes to zůstal vždy pro sestry největším dobrodincem.
P. Vojtěch Frejka zemřel 17. února 1937 v Praze. Tělo je uloženo na hřbitově v Nebušicích mezi spolubratry. S velkou vděčností vzpomínáme v modlitbě a ve mši svaté. R.I.P.

První sestry
První kandidátky přivezl do Zwierzyneckého premonstrátského kláštera II. řádu v Polsku P. Vojtěch Frejka 6. 3. 1900. Jejich jména jsou: Marie Šťastná, Marie Stolařová a Jenovéfa Koutná.
Zde byly duchovně formovány matkou Michaelou Magd. Andrusikiewicz, novicmistrovou chórových sester. P. Frejka zatím vyřizoval potřebné úřední doklady pro nové založení, sám vynakládal osobní prostředky na zabezpečení sester a získával dobrodince. Po velkých obtížích bylo dáno povolení k obláčce dne 27. dubna 1902 v chrámu Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. Den jejich obláčky se stal dnem založení Kongregace. Řeholní roucho přijala S. Norberta Marie Šťastná, S. Gilberta Marie Stolařová a S. Marie od Navštívení Jenovéfa Koutná. Obřad vykonal svatokopecký probošt Bohumír Hendl za asistence P. Vojtěcha a P. Justina Fr. Sedláka.
Postupně přicházely další nové kandidátky, tak se Kongregace rozrůstala a stala se společenstvím se širší možností apoštolského působení.
Olomoucký ordinariát ustanovil za prvního superiora pro nové založení P. Bohumila Josefa Hendla OPraem, který byl pověřen, spolu s P. Vojtěchem Frejkou OPraem starostí o duchovní a hmotné záležitosti sester.

První představenou nové Kongregace se stala se souhlasem Apoštolského stolce ze 7. 6. 1902, M. Michaela Andrusikiewicz ze zwierzyneckého kláštera (1902-1908). Narodila se v roce 1865. Do kláštera sester Norbertánek v Krakově vstoupila v roce 1891. Jako mladá sestra se vyznačovala zvlášť důkladným zachováváním řeholních pravidel a duchem modlitby. Když do Krakova přišly první kandidátky z Moravy, byly jí také svěřené. Ujala se své úlohy a konala ji s velkou láskou a obětavostí. Byla přísná, ale současně láskyplná. V kronice a v Dějinách naší Kongregace je podrobněji popsán nadějný pobyt prvních kandidátek v krakovském Zwierzyniec, ostražitá důkladnost, se kterou církevní autority odkládaly první obláčku, těžkosti prvních roků.
Sestry nejdříve působily v původním klášteře na Svatém Kopečku, který je od Norbertina vzdálen asi 200m. Je to objekt - jmenoval se tehdy Útulna svatého Josefa, který dosud v restituci vrácen není. Začínající sestry pečovaly o kostelní prádlo, pracovaly na zahradě i v domě. Vnější činnost sester se od počátku také zaměřovala na péči o sirotky, hendikepované a staré lidi.

Dva roky po založení Kongregace byl otevřen první filiální dům v Praze Střešovicích.
Dne 24. 12. 1908 odchází spoluzakladatelka M. Michaela zpět do kláštera ve Zwierzynci u Krakova ze zdravotních důvodů. Se svými svěřenkyněmi zůstává až do své smrti spojena v modlitbě a písemném kontaktu. Zemřela 9. 12. 1926 ve Zwierzynci u Krakova. Ať odpočívá v pokoji. Amen.
Její nástupkyní se stala M. Marie Jenovéfa Koutná (1908-1919).

Postupem času, jak se Kongregace slibně rozrůstala, přibývala nová působiště: Dolany u Olomouce, Tršice, Olšany u Šumperka, Humpolec, Tábor a další. Poněvadž bylo mnoho nových sester, tak původní klášter svou kapacitou nestačil. V roce 1930 za tehdejší generální představené matky Bronislavy Marie Večerkové se zakoupil od Královské kanonie premonstrátů na Strahově pozemek zde na Svatém Kopečku a byl vystavěn - převážně z věn sester a z příspěvků dobrodinců - nový Mateřinec, který byl 9. 8. 1931 posvěcen tehdejším olomouckým arcibiskupem ThDr. Leopoldem Prečanem.
Zde sestry získávaly řeholní a lidskou formaci, zde se připravovaly na svou další apoštolskou činnost. Je to hlavní budova areálu Norbertina.
O rok později se začala stavět druhá budova - "exerciční dům", kde sestry, až do roku 1950 zajišťovaly exercicie pro laiky. S láskou a pečlivostí se staraly o celoroční provoz, stravu a úklid objektu a zvaly různé exercitátory, kteří laickým zájemcům poskytovali duchovní přednášky a hlavně prostor pro ztišení a modlitbu k prohloubení duchovního života jedince. Celý areál byl nazván NORBERTINUM a byl svěřen do ochrany sv. Josefa – Ochránce Svaté rodiny.

 

M. Bronislava Marie Večerková (1919 – 1941)
Marie Večerková se narodila 2. 7. 1881 na Svatém Kopečku u Olomouce. Obláčka 23. 4. 1903; I. sliby 30. 4. 1904; Doživotní sliby 5. 8. 1907. V r. 1920-1938 zastávala i úřad magistry novicek. Roku 1919 byla zvolena třetí generální představenou Kongregace. Působila na Svatém Kopečku mezi světovými válkami a měla velkou zásluhu na rychlém rozvoji Kongregace. Žádné založení nemůže očekávat, že vše půjde snadno v jeho existenci. Snad právě počáteční obtíže jsou na místě. Buďto je založení překoná a dokáže tak svou života-schopnost nebo v nich zanikne. Proto jsme velmi vděčné nejen za položení základů, ale i za rozvoj celého krásného díla. Jen „neusnout na vavřínech“ je nutné. Na nich jistě neusínaly sestry, kterým pod vedením Matky Bronislavy bylo svěřeno řízení Kongregace, jež zapustila kořeny na mnoha místech.

Matka Bronislava přijala roku 1921 také první slovenské novicky.
V roce 1939, kdy vznikl samostatný slovenský stát, otec biskup ThDr. Pavel Jantausch podporoval myšlenku utvoření slovenské provincie. O této věci jednal s generální představenou Kongregace M. Bronislavou Večerkovou. Kongregace se následně rozdělila na dvě provincie: Českomoravskou a Slovenskou. Pro sestry ze slovenské provincie byl z iniciativy tohoto biskupa zřízen vlastní klášter Pia XI. ve Vrbovém u Piešťan a stal se provinčním domem sester premonstrátek na Slovensku. Tím bylo přeneseno působení Norbertova řádu i do země se sice slavnou, ale dlouho přerušenou premonstrátskou tradicí. Tímto rozdělením se také účinněji vyhovělo potřebám různých území a ulehčilo se řízení celé Kongregace.
Norbertinum na Svatém Kopečku zůstalo sídlem generální představené až do r. 1950.

Matka Bronislava zemřela 8. 2. 1941 v klášteře, který vybudovala, v kruhu svých sester, které vedla k Bohu. Pohřbena je na hřbitově na Svatém Kopečku. Ať odpočívá v pokoji a přimlouvá se za nás!

Komunity do roku 1950

Po založení Kongregace r. 1902 vznikaly nové komunity.
První filiálka vznikla již v r. 1904 v Praze-Střešovicích na Andělce – mateřská škola a jesle, r.1938 - 1944 dívčí domov , r. 1944 zabrán pro účely Říše, po válce internát do r.1950
Dolany – r. 1924 - 1950 sirotčinec sv. Josefa
Véska – r. 1911 – hospodářství, r. 1927 nebo r. 1933 - 1938 sirotčinec,
Tršice – r. 1923 -1946 ústav sv. Ludmily pro tělesně postižené (hochy) pod správou Charity, r. 1946 přemístěn do Nezamyslic
Humpolec – r. 1936 Domov blahoslavené Bronislavy pro opuštěné ženy r. 1936 - 1950
Tábor – r. 1936 - 1950 Útulek pro trpící, od r. 1950 pod správou Charity, r. 1963 změněn na CHDŘ a sestry přesunuty do Radvanova. Spolu se sestrami se do Radvanova museli stěhovat i biskupové - dr. Štěpán Trochta, dr. Stanislav Zela - a novoříšský opat Augustin Machalka. Později v Radvanově prožíval část své internace pražský arcibiskup kardinál Josef Beran a tehdejší provinciál jezuitů František Šilhan. Postupně se do Radvanova stěhovaly sestry z ostatních komunit.
Prostějov – r. 1938 - 1946 mateřská škola
Nezamyslice – od r. 1946 přemístěn ústav z Tršic, sestry tam působí do r. 1975, potom přesunuty do Radvanova
Olšany – r. 1930 - 1950 sirotčinec, potom ústav pro mentálně postižené hochy pod správou Charity a státu, sestry tam působí do r. 1979, potom jsou přesunuty do Radvanova
Ruda nad Moravou – r. 1934 - 1936 útulek pro batolata, péče o nemocné po domech do r. 1950
Němčice na Hané – r. 1932 - 1950 opatrovna a mateřská školka
Libějovice – r. 1922 - 1942 juvenát Otců redemptoritstů
Pustá Polom – r. 1936 - 1940 škola, kursy šití a vaření, přes léto opatrovna pro potřebné
Roudnice n. Lab. – r. 1940 - 1953 nemocnice
Turnov – r. 1942 - 1954 nemocnice
Borotín – r. 1936 - 1941 ústav pro duševně nemocné děti pod správou Charity
Exerciční dům na Svatém Kopečku – od r. 1936 -1940, 1941 německé dívky z Hanovru, studentky z Essenu, r. 1948-1950 exercicie
Sirotčinec na Svatém Kopečku – již v srpnu r. 1903 byl otevřen při mateřinci malý sirotčinec, trval do r. 1933, pak Útulna sv. Josefa pro přestárlé ženy do r. 1950
Svatý Kopeček – vedení domácnosti na proboštství r. 1926 - 1950
Jasenné u Vizovic – škola r. 1928 - 1937
Velká Chyška – r. 1937 - leden r. 1943, mateřská školka
Milevsko – r. 1937-1941, mateřská školka, Svatá Hora – exerciční dům r. 1939
Nová Říše – domácnost kláštera Premonstrátů r. 1948 - 1950.

 

Rok 1950 – 1990

Kongregace se slibně rozvíjela, avšak její činnost byla násilně přerušena ateistickým komunistickým režimem r. 1950 a sestry byly z mateřince na Svatém Kopečku vyvezeny do internačních klášterů. Stát poskytl celý areál Základní škole pro děti se zbytky sluchu, která do té doby působila v Lipníku nad Bečvou. V roce 1972 byla ke dvěma stávajícím budovám přistavěna další budovu, která tehdy sloužila jako mateřská škola pro takto postižené děti. Sestry musely o něco později odejít i z nemocnic a jiných apoštolských činností a byly nuceny přijmout úkoly, které jim komunistický režim přidělil.

Působení sester v době totality a krátce po jejím skončení

M. Hedvika Adéla Grussmannová (1941 – 1968) řídila Kongregace v těžkém období druhé světové války a následné totality. Adéla Grussmannová se narodila 17. 9. 1900 v Pusté Polomi, okres Opava ve Slezsku. V září 1922 je přijata za kandidátku do naší Kongregace a 16.7.1923 přijala řeholní hábit. Noviciát prožila na Svatém Kopečku s velkou horlivostí a svědomitostí v řeholních povinnostech. Byla velmi schopná a obratná v každé práci. Po složení dočasných slibů 20. 4. 1924 využila tyto své schopnosti v Praze na Andělce a později v Libějovicích, kde sestry pracovaly v juvenátě Otců redemptoristů, stejně jako v domácnosti bratří premonstrátů na proboštství na Svatém Kopečku na výslovné přání pana probošta Julia Půdy. Doživotní sliby složila 18.4.1927na Svatém Kopečku. Když v roce1940 nastupovaly sestry do nemocnice v Roudnici n/Labem, byla S. Hedvika poslána do Roudnice jako představená. I zde uplatňovala svou moudrost, rozvahu a praktičnost, protože začátky byly těžké.
Když v únoru 1941 povolal Pán k sobě generální představenou M. Bronislavu Večerkovou, netušila S. Hedvika, když odjížděla z Roudnice, že už se tam nevrátí. Na volební kapitule v r. 1941 byla zvolena čtvrtou generální představenou. Do měsíce po jejím zvolení byl zabrán exerciční dům a část mateřince pro německé děti, kterým musely sestry vařit a prát. V r. 1942 převzaly sestry další nemocnici, tentokrát v Turnově, a stejně jako v Roudnici, i zde sestry působily velmi pěkně a požehnaně. Na generální kapitule r. 1947 ocenily sestry snahy M. Hedviky, a znovu jí zvolili do úřadu generální představené. Velkou ztrátou pro sestry bylo i jmenování ThDr. Josefa Hloucha, superiora Kongregace, za českobudějovického biskupa. V dubnu 1950 byly zrušeny mužské kláštery, pak následovaly i kláštery ženské. Nastala těžká doba totality a internace. Od r. 1964 pobývá M. Hedvika již v Radvanově. Její zdravotní stav se zhoršuje a tak veškerá příprava na generální kapitulu r. 1968 spočívala na její sekretářce S. Klotildě Fialové. Na kapitule 1968 se M. Hedvika vzdala svého úřadu, který obětavě vykonávala 27 let. Zemřela 29. 6. 1972 v Radvanově a byla pohřbena v Čekanicích. Ať odpočívá v pokoji. Amen.

V roce 1950 byly sestry ze Svatého Kopečka převezeny do internačního kláštera v Nové Říši, z Dolan, Rudy n/Moravou a Němčic na Hané do Opavy, z Nové Říše se po roce musely stěhovat do Broumova a odtud v lednu r.1964 do Radvanova, spolu se sestrami z Tábora. Zde byly také internovány významné duchovní osobnosti, jako např. opat Augustin Machalka, kard. Trochta a necelý rok i kard. Josef Beran.
Sestry z nemocnice v Roudnici n. Labem byly v r. 1953 vyvezeny do textilní továrny v Boleticích nad Labem a potom do Chrastavy. Některé byly poslány přeměnit zdevastovaný Chotkův zámek ve Velkém Březně v Domov důchodců nejprve pod správou Charity, potom jako státní ústav. V tomto DD pracovaly sestry až do konce r. 1979, kdy byly přemístěny do Domova důchodců v Kolíně a v r. 1990 do LDN v Roztokách u Prahy, kde ukončily svoji činnost v r. 1994. Část sester přešla do Radvanova a část do nově otevřeného Domova blahoslavené Bronislavy v Humpolci, který nám byl v restituci vrácen do vlastnictví, a po jeho rekonstrukci zde naše provincie zřídila nestátní Domov pro laické seniory.
Sestry z nemocnice v Turnově byly přemístěny do LDN v Jablonném v Podještědí a poté do Domova důchodců v Jabloneckých Pasekách, kde působily až do r. 1985, kdy byly přemístěny do Radvanova u Mladé Vožice.

M. Klotilda Terezie Fialová (1968 – 1976). Terezie Fialová se narodila 4. 8. 1910 v Tršicích, okr. Olomouc. Po obláčce 1. 10. 1930 strávila noviciát na Svatém Kopečku pod vedením M. Bronislavy Večerkové. Po složení prvních slibů 29. 7. 1932 dojížděla do Olomouce, kde působila několik roků jako výpomocná učitelka u sester Voršilek. Po doživotních slibech 13. 8. 1935 učila na Ludovej škole v Dvorníkách na Slovensku, kde zastávala i úřad místní představené. Po rozdělení republiky 1939 se české sestry ze Slovenska musely vrátit na Svatý Kopeček. Brzy po návratu jí byl svěřen odpovědný úřad novicmistrové. Vychovala řadu sester, které na ni s láskou, úctou a vděčností vzpomínaly. Od roku 1945 byla věrnou pomocnicí a spolupracovnicí M. Hedviky jako generální sekretářka a rádkyně. Připravovala revizi Stanov v duchu dekretu Perfectae caritatis – o přizpůsobené obnově řeholního života – pro generální kapitulu, která se konala v září 1968. Při této kapitule byla zvolena pátou generální představenou. Tuto službu s láskou, horlivostí a pečlivostí sobě vlastní zastávala až do listopadu 1976.
Především její zásluhou získala Kongregace v lednu 1970 papežské schválení „Decretum Laudis“, který předal - shromážděným sestrám z celé Kongregace v čele s M. Klotildou - českobudějovický biskup ThDr. Josef Hlouch, bývalý superior Kongregace. Horlivě pracovala na revizi řeholního oděvu, obstarala nové breviáře. V roce 1968 jí Pán dopřál radost, že po dvaceti letech mohla přijmout tři novicky, o rok později další tři a 1972 další dvě. Při těžkém onemocnění připravila ještě v listopadu 1976 generální kapitulu, při které se vzdala svého úřadu. Poté se ještě s houževnatostí a pevnou vůlí účastnila všech společných cvičení a „byla stále duší celého domu,“ jak čteme v jejím nekrologu. Zemřela 18. 2. 1977 v Radvanově po ukončení exercicií, které si ještě celé vykonala. Pohřbena byla v Čekanicích u Tábora. Ať odpočívá v pokoji. Amen.

V letech 1968 - 70 nastalo krátké uvolnění a provincie mohla přijmout několik mladých sester. Ovšem již od r. 1972 bylo znovu zakázáno přijímat dorost. Stejně jako jiné řády a kongregace i naše společenství přijímalo nové členky tajně, i když musely nosit civilní oděv a pracovat v civilních zaměstnáních. Žily v malých komunitách v Praze až do r. 1988, kdy několik sester mohlo být přijato do Charitního domova v Radvanově, kde pečovaly o staré spolusestry. Jiná činnost tehdy nebyla státními úřady povolena.

 

M. Akvína Cecília Kolníková (1976 – 1985). Celília Kolníková se narodila 25. 10. 1916 v malé vesnici v Hrachovišti. Řeholní oděv přijímá v r. 1937 na Svatém Kopečku, kde si koná noviciát. Po roce noviciátu 12. 8. 1938 skládá dočasné sliby. Doživotní sliby skládá už na Slovensku 15. 8. 1941 do rukou první provinciální představené na Slovensku: M. Agnesy Danišovičovej. Obřady slibů vedl biskup ThDr. Pavol Jantausch, který bol jejím učitelem především v duch. věcech. Od r. 1938 až do r. 1950 působila jako učitelka na lidové škole ve Vrbovém. V době nástupu totalitního režimu v r. 1950 odchází spolu se sestrami do bavlnářské továrny Teplice - Šanov v Čechách. Po dvou letech odchází na státní statek Papůvka v Čechách. I když tělesné slabá pracuje s ostatními na poli a všude kde je třeba. Od roku 1955 pracuje ve Skalici u Litoměřic v ÚSP u tělesně a duševně postižených dětí. V r. 1958 až 1966 zastává úřad provinční představené Slovenské provincie. V r. 1963 až 1965 byla internovaná v Oseku, aby neměla vliv na sestry. Od r. 1966 až do r. 1976 byla místní představenou ve Skalici.
Na volební kapitule v listopadu 1976 bola zvolená šestou generální představenou Kongregace. A v r. 1982 byla do tohoto úřadu zvolená znovu. V r. 1977 musely sestry opustit Skalici. Komunita dvanácti sester se přestěhovala do Bílé Vody u Javorníka, kde bylo internováno cca 400 sester různých řádů a Kongregací. V službě generální představené se projevila její dobrota a péče o všechny sestry. Kongregaci vedla v těžkých politických poměrech moudře, s pokorou a oddaností. V době totality měla odvahu přijímat nové sestry, které žily od roku 1973 v civilním oděvu v tzv. oblastních komunitách. Sestavila schematizmu od začátku Kongregace, nekrolog zemřelých sester, Příručky modliteb pro sestry. Jejím spolupracovníkem a poradcem byl P. Raymund Holakovský ze strahovské kanonie, který byl i superiorem sester. P. Tadeáš Řehák se stal oficiálním asistentem Kongregace a jeho pomocí a zásluhou byly sestaveny nové Konstituce pro sestry, které přijala generální kapitula v roku 1981. Schválení a potvrzení v Římě bylo v r. 1987 a vyhlášení účinnosti Konstitucí bylo l. 1. 1988. Od roku 1981 se začaly projevovat příznaky zhoubné nemoci. Když se nemoc projevila intenzívněji, odchází do kláštera ve Vrbovém, kde svůj život končí 26. 8. 1985 v devátém roce úřadu generální představené a v 69. roce života. Pohřebena je ve Vrbovém u Piešťan. Ať odpočívá v pokoji. Amen.

S. Silvie Chalmovská (1985 – 1988). Narodila se 15. 9. 1924 v Podhradie, obláčku měla 15. 8. 1945 ve Vrbovém, doživotní sliby složila 23. 8. 1950 ve Vrbovém. S. Silvie Chalmovská řídila Kongregaci sester premonstrátek jako vikářka, po smrti M. Akvíny do řádné volební kapituly Kongregace, která se konala v listopadu 1988 ve Vrbovém. Zemřela 21. 1. 2000 ve Vrbovém, pohřbena ve Vrbovém. Ať odpočívá v pokoji. Amen.

Rok 1990 - 2000

V závěru roku 1989 – po tzv. „Sametové revoluci“ nastalo velké uvolnění politických poměrů u nás, které vedly k pádu komunistického režimu a nástupu demokratického zřízení ve státě. Tak jsme postupně mohly začít podle svých možností obnovovat svou činnost ve výuce náboženství, v sociální oblasti, při vedení farní domácnosti apod.

V roce 1990 jsme podaly žádosti o vrácení zabaveného majetku, některý jsme postupně získaly zpět do vlastnictví a pro naši další apoštolskou činnost.

V r. 1998 schválilo MK ČR úřední název naší provincie: Českomoravská provincie Kongregace sester premonstrátek.

Svatý Kopeček - Norbertinum
V r. 1991 byl celý areál vrácen do našeho vlastnictví po velkých nesnázích. Ovšem do užívání nám byl předán až v létě r. 1999 stávajícím uživatelem ve velmi špatném technickém stavu. Poslední budova bývalé mateřské školky byla umořena nájmem, to znamená, že provincie ten objekt od státu v podstatě odkoupila. Základní škola využívala areál Norbertina do doby, kdy pro ni byl státem zrekonstruován areál v Olomouci, kam se ZŠ o prázdninách r. 1999 přestěhovala. V současné době je to jedna z nejmodernějších škol v celé střední Evropě. Po převzetí celého areálu do užívání jsme začaly s vnitřní rekonstrukcí dvou menších budov (bývalého exercičního domu a mateřské školky), do kterých se sestry přestěhovaly z Radvanova - Jižní Čechy, kde prožívaly náročnou dobu totality.

 

Rok 2000 - 2017

Rok 2000
V červnu r. 2000 – v Jubilejním roce – nám dobrý Pán dopřál, že jsme se mohly ve třech etapách přestěhovat v počtu 34 sester z Radvanova v Jižních Čechách zpět do uvolněného areálu Norbertina Svatý Kopeček po předchozích stavebních úpravách dvou menších budov zdejšího areálu. Za své první poslání zde považujeme chválit a adorovat Pána a pomoc v potřebách zdejšího regionu. Samozřejmě počítáme se spoluprácí s laiky, poněvadž úbytek počtu sester za uplynulých 50 let je značný. Avšak i v tomto směru následujeme příklad sv. Norberta, který krátce po založení premonstrátského řádu přidružuje k němu i muže a ženy, žijící ve světě (terciáře a terciářky) a ti měli a mají vždy důležité poslání v celé Církvi.

Rok 2001
Od r. 2001 se začala s pomocí Boží a přispěním laických odborníků připravovat projektová dokumentace na vnitřní rekonstrukci hlavní budovy (mateřince) v areálu Norbertina, aby mohl celý areál smysluplně fungovat a sloužit. Tato činnost, kterou chceme obnovit je zcela v intencích sv. Norberta a bude zahrnovat nejen péči o vlastní společenství - doopatrování starých spolusester a řeholní formace mladých spolusester, ale také provozování sociální služeb pro laické seniory, vč. nabídky služeb provozů kuchyně a prádelny i mimo areál, dále poskytování ubytování pro studentky a poutníky, spolupráce s kněžími našeho řádu ve farnosti, nabídka různých seminářů duchovních a kulturních programů s možností ubytování a stravování.
Také se pokračovalo – svépomocí – v přípravě na opravy hlavní budovy. To, co bylo v našich silách - menší bourací práce, odstranění starých podlah a příček, které nebyly v nově zpracované dokumentaci, byly postupně uklizeny.

V roce 2001 (1. září.) bylo ustanoveno nové sídlo generální představené Kongregace v Trnavě.

Rok 2002 – Jubileum 100 let od založení Kongregace.
V dubnu 2002 jsme oslavily sté výročí založení naší Kongregace s předchozí duchovní přípravou na slavení. Byl to čas velkých díků a nových nadějí do budoucna.

Rok 2004
Jako první byl zrekonstruován suterén (1.PP.), kde vznikly nové prostory kuchyně s přilehlými sklady a prádelna, s potřebným zázemím pro civilní personál. Současně byly vybudovány i dva výtahy – osobní a jídelní, který propojuje všechny 4. podlaží objektu. Tento provoz byl otevřen v lednu 2004 a postupně se nabídla možnost obědů pro širší veřejnost s vlastní donáškou. Stejně tak i praní prádla pro veřejnost. V tomto podlaží je i plynová kotelna, která dodává teplo a teplou vodu pro všechny 3 budovy.

Rok 2005
Pomocí grantů a sponzorských darů jsme mohly pokračovat v rekonstrukci přízemí hlavní budovy (1.NP), kde byl otevřen v červenci r. 2005 Domov sv. Norberta, pečovatelského typu pro laické seniory především ze Svatého Kopečka a blízkého okolí, jehož zřizovatelem je naše provincie.
V Domově jsou samostatné bytové jednotky, zcela bezbariérové, s vlastním kuchyňským koutem, které pomáhají udržovat seniory v co možná nejdelším období své soběstačnosti. K dispozici jsou zde pečovatelky, které pomáhají seniorům v jejich potřebách.
Zájem seniorů o poskytnutí těchto služeb je velký, i když kapacitně jsme omezeny charakteristikou stavby. Přesto můžeme pomoci aspoň některým zmírnit jejich tíživou situaci a zpříjemnit závěr jejich života. Senioři mají - kromě jiného - také možnost zúčastnit se našich duchovních programů v kapli. V červnu 2015 jsme poděkovaly Bohu za 10 let trvání Domova sv. Norberta mší svatou, které předsedal Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucké arcidiecéze. I naše společenství chce být - podle doporučení našeho zakladatele sv. Norberta - místem tělesného a duchovního občerstvování.

Rok 2008
Podle finančních možností jsme pokračovaly s rekonstrukcí zbývající dvou podlaží včetně kaple sv. Norberta, která svou rozlohou zasahuje do obou podlaží. Podařilo se získat investiční dotace, které významně podpořily naše finanční zdroje, takže mohla být v r. 2006 dokončena rekonstrukce 2. nadzemního podlaží a v r. 2008 také 3. NP. Obojí bylo v květnu 2008 zkolaudováno a požehnáno strahovským opatem P. Michaelem Pojezdným. Následovalo dlouho očekávané, radostné stěhování sester a celého Charitního domova do mateřince, kde je zcela bezbariérové prostředí, a samostatné pokoje s vlastním sociálním zázemím, vč. zdravotního dorozumívacího zařízení s ošetřujícím personálem. Charitní domov pro řeholnice v těchto prostorách ukončil svou činnost v červnu 2016.

Rok 2009
V uvolněných prostorách dvou menších budov otevřela v září 2009 naše provincie Víceúčelové centrum, které umožňuje ubytování studentkám, poutníkům a těm, kteří chtějí obnovit své fyzické i duševní síly v krásném prostředí Svatého Kopečka, ale také pro hendikepované a jinak potřebné jedince i skupiny. Žel, tato naše činnost byla ukončena k 31. 12. 2017. V těchto prostorách od 1. 2. 2018 nabízí Arcidiecézní Charita Olomouc zdravotní péči lidem bez domova v Domově sv. Anežky.

 

Rok 2010
V červnu 2010 se podařilo dokončit opravu kaple sv. Norberta v hlavní budově - mateřinci a otevřít ji tak svému hlavnímu poslání: k Boží chvále a pomoci lidem na cestě... Architektonický a ideový návrh interiéru předložil akad. sochař Petr Váňa, který také navrhl a následně zhotovil nové vybavení – obětní stůl (menzu), ambon, svatostánek, sedes pro kněze a asistenci, abak a nakreslil vitrážní okno, které odborně zhotovila firma Vitrail Servis Petra Hoplíčka ze Zábřehu. Kapli požehnal olomoucký arcibiskup Mons. Jan Graubner 21. 6. 2010. Dominantou kaple je velký kříž s Kristem, který byl i v původní kapli do r. 1950, a sestry provázel na jejich „putování“ během totality. Po jeho restaurování byl znovu do kaple umístěn. V červnu r. 2015 navrhl, zhotovil a instaloval akad. sochař Petr Váňa novou Křížovou cestu, která je dalším nádherným dílem tohoto vzácného mistra. Čelní stěna původní kaple sester do r. 1950.

Rok 2012
V dubnu 2012 jsme oslavily 110 let trvání Kongregace – bylo za co děkovat a prosit.

Rok 2016
Během toho roku byla provedena výměna oken, zateplení a nová fasáda na hlavní budově – mateřinci, což pro nás znamenala nejen velká fyzická i finanční náročnost, ale především zlepšení kvality bydlení, spojená s velkou úsporou nákladů na energie.

 

Humpolec

V r. 1991 byly naší provincii jako první vráceny dva objekty v Humpolci do vlastnictví a o dva roky později i do užívání. Jeden z objektů bylo třeba zdemolovat a následně celý areál prošel rekonstrukcí v létech 1993 – 4. V červnu r. 1994 byl otevřen Domov blah. Bronislavy, jako nestátní zařízení pro laické seniory, jehož zřizovatelem je Českomoravská provincie.
Tím jsme navázaly na původní činnost našich sester v péči o laické seniory z Humpolce a okolí, která byla násilně přerušena v r. 1950. Celému dílu požehnal tehdejší želivský opat Bohumil Vít Tajovský, který znal tento Domov ještě z doby před nástupem komunismu. Začala zde slibně působit komunita pěti sester, jejichž hlavní vnější činností bylo působení v Domově, ale sestry pomáhaly též ve farnosti při vyučování náboženství. Tímto způsobem se sestry snažily vnášet do své konkrétní činnosti pravého apoštolského ducha, kterým oplýval sv. otec Norbert, a ze kterého čerpaly v modlitbě, adoraci a slavení Eucharistie. Pro nedostatek nového dorostu se však počet sester této komunity zmenšoval, až zde působila jen dvojice sester, které kromě vlastní fyzické i duchovní služby v Domově také pokračovaly ve výuce náboženství a s mládeží úzce spolupracovaly.
V dubnu 2012 zde také vzniklo společenství premonstrátských terciářek, které se sestrami úzce spolupracovaly. Na starost je má dosud S. Petra Nováková, která za nimi nyní dojíždí z komunity na Svatém Kopečku. Terciářky také převzaly duchovní odkaz sv. Norberta a duchovní službu, kterou u seniorů vykonávaly sestry až do ukončení jejich činnosti v Domově blah. Bronislavy k 31. 12. 2016.
Kněžskou službu ve farnosti i v Domově blah. Bronislavy zajišťují otcové Premonstráti ze želivské kanonie, kteří mají klášter cca 9 km od Humpolce a kteří nyní 2x do týdne obětavě slouží mši svatou v kapli Domova. Na požádání také udělují svátosti zdejším klientům.
Dům, kde sestry bydlely, je s Domovem blah. Bronislavy spojen prosklenou spojovací chodbou a je v něm i soukromá kaple sester, zasvěcená Svatému Kříži. Zde sestry spolu-slavily liturgii mše svaté, chválily Pána při liturgické modlitbě církve (breviář), adorovaly Pána v NSO a konaly další společné i soukromé duchovní úkony.
V Domově blah. Bronislavy je také poloveřejná kaple zasvěcená bl. Bronislavě (panně premonstrátského řádu z kanonie premonstrátek Zwierzyniec u Krakova). V této kapli se obyvatelé modlí a spolu-slaví mši svatou. V přízemí Domova je i rehabilitační místnost na cvičení s klienty a prostorná jídelna pro chodící klienty. V kulturní místnosti se konají akce, kterých se účastní většina schopnějších obyvatel i na vozíčku. Vedení domova zajišťuje i různé akce mimo Domov, zájezdy a kulturní programy v Humpolci i okolí.

 

Doksany u Litoměřic

Po r. 1989, kdy padl komunistický režim, a církev dostala svobodu, požádal strahovský opat Michael Pojezdný krakovskou kanonii, aby poslala sestry, k obnově svého mateřského kláštera (klášter v Krakově byl totiž založen r.1164 z Doksan). Z Kongregace sester premonstrátek se přihlásily sestry, které tímto kontemplativním způsobem života chtěly žít. S požehnáním strahovského opata, převorky krakovského kláštera M. Pauly Torczyňské a generální představené Kongregace M. Bohuslavy Macekové zahájily 31. ledna 1998 společný život čtyři sestry (dvě z Polska a dvě z Čech) prozatímně v budově doksanské fary. Kontemplativní komunita sester se pak začala postupně rozrůstat a formovat. Od prosince 1998 do prosince 2002 probíhaly základní práce v zakoupené části objektu a bylo dokončeno západní křídlo kláštera, které již mohlo sloužit životu sester. V lednu 2003 se do této části komunita mohla nastěhovat a 31. ledna 2003 proběhlo slavnostní posvěcení prostor. Řeholní sestry kromě modlitby, nutného zajištění denního provozu kláštera navíc šijí liturgické oděvy, pěstují léčivé byliny, vyrábí čajové směsi a dva typy bylinných likérů podle starobylých klášterních receptur s názvy Beatrix a Adelaida.

 

Římskokatolická farnost ve Velkém Týnci

Ke komunitě na Svatém Kopečku patří i S. Norberta, která dlouhodobě žije a působí se svým bratrem – knězem ve farnosti Velký Týnec. Zde se stará nejen o farní domácnost, ale pomáhá i s přípravou na liturgii, spolupracuje s mládeží ve farnosti a vydatně pomáhá knězi při opravách.

 

 

 

 

Zemřelí asistenti Kongregace 1902 – 1997 (připravujeme)

Asistent je kněz – nejlépe premonstrát (protože zná způsob života v premonstrátské rodině), který je poradcem představených a sester v důležitějších záležitostech. Je u obřadů v Kongregaci (u slibů, při kapitulách a uvedení vyšší představené do úřadu po řádné volbě), je zván do zasedání rady v Kongregaci a provincii.

P. Bohumír Josef Hendl, OPraem (1902-1913) P. Pavel Jan Vondráček, OPraem (1913-1917) ThDr. Leopold Prečan (1917-1921) Prof. ThDr. Josef Foltynovský (1925-1936)
   
ThDr. Josef Hlouch (1938-1947) P. Theodor Funk (1948-1950) P. Alois Vašica (1950) P. Tadeáš Zdeněk Řehák, OPraem (1976-1997)

 

 

Poděkování dobrodincům a příznivcům

Na závěr využíváme této příležitosti a chceme poděkovat všem dobrodincům a příznivcům našeho společného díla, kteří nám jakýmkoliv způsobem dosud pomáhali a jak věříme, budou pomáhat i nadále. Dovolujeme si touto cestou i poprosit o jakoukoli finanční pomoc pro další zamýšlené aktivity, prospěšné nejen našemu společenství, ale také a především širší veřejnosti. Všechny dárce zahrnujeme do svých modliteb a mešních obětí.
Bankovní účet: Raiffeisen Bank: 1025503127/5500.

V Ježíši, Marii a svatém Norbertu vděčné sestry premonstrátky ze Svatého Kopečka

Mottem našeho působení je věta uvedená v závěru tohoto pojednání:
„ Všechno pro Něho, v Něm, s Ním - Ježíšem Eucharistickým –
radost i bolest, smích i pláč, práce i odpočinek, život i smrt…“